Noja

your personal cheerleader 🥳 be the leading lady of your life. nemusíš trpět love, live fully ❤️🌱

26/05/2024

can you hear it?
feel it?
sizzling?

sway me from the ground
into the blissful oblivion
of trusting (or thrusting?) life.

blissful surrender

je jen změnu mindsetu away.

24/05/2024

když vám napíše, esi chcete být jednou z tváří , tak asi ani nejde říct ne.
ale já ani ne říct nechtěla, psala jsem dokola jen yessssss 😍❤️

a k tomu se pojí mimo jiný to, že jsem dostala tuhle červenou roztomilost 🔥❤️

ji představila jako lištičku. 🦊ale pro mě je to dráček - moje malá (dobře, obří) aktuální obsese se propisuje v realitě různýma způsobama, jako třeba takhle.

>> Red Pleasuretail

21/05/2024

just a reminder, že rajc je všude a furt.

být jak puberťák, kterej zrovna objevuje hlouběji svý tělo. (mínus ten stud a pocit viny, right)

projít se po měkkým koberci. zabořit prsty.

kousnout se do spodního rtu v pocitu ‘hmm, já nevím…jsem asi nejvíc rajcovní člověk na světě?’

prvoplánově rajcovně jíst jídlo. pro sebe. svádět sebe.

nepřipadat si hloupě, ale naopak privilegovaně, že zrovna sobě dovolíš si užívat tenhle pocit.

bezostyšně a chvilkama ostyšně pronásledovat pohledem sexy týpka v kavárně a fantazírovat o tom, že přijde ke mně a…no…ta obří výloha a ty křesílka před ní vypadají celkem pohodlně.

rajc. 🙃

09/05/2024

nemusím nic a můžu všechno. ❤️

04/05/2024

love letter to myself ❤️

dej si taky, a pokud se to (jako já) furt učíš - být fakt in love with yourself - představ si takový to prvotní zamilování a aplikuj ho na sebe.

motýlci v břiše a dát si hezký šaty
růžovou pusu a vzbudit se se vzrušením do novýho dne
strávit se sebou hodiny v posteli
hladit se a objevovat každej svůj kousek
vzít se na něco dobrýho a slastně užívat každej moment.

(aha, tak další love poem rovnou tu, nějak to najednou nejde zastavit ❤️)

29/04/2024

myslím, že jsem tohle psala na nějakou akci s výlohou pro 🩷

teď jsem to našla a chce to ven do světa 🩷

28/04/2024

všichni asi máme touhu žít krásnej a spokojenej život, plnej věcí, který nám dělaj život jednodušší.

ale když se seznam toho, co potřebujeme a touha po kontrole stanou hlavníma parametrama našeho prožívání, není to jen obskládávání se airbagama proti bolesti života?

jasně, myčka je skvělá a jasně, celý tady tohle naše žití, ve kterým nemusíme pro vodu ke studni, je skvělý a máme prostor na lidi a setkávání se, na to, co naplňuje naši duší.

ale děláme to?

no možná jo a možná ne, ale ze mě právě vylezl text o tom, že když je touha po kontrole víc, než prožívání života s někým druhým, tak je asi potřeba přehodnotit…jak vlastně chceme žít.

udělala jsem si tenhle reality check a na zakládě něj udělala změny v životě? nope :)
ale stejně se to stalo a já se snažím z toho vytřískat maximum, páč život je jak sirup, a když ho pijem tak zředěnej, že ani nevíme, jak chutná, tak nám někdy přijde do cesty dolití hustýho sirupu a je to šance, kterou nechci prošvihnout.

24/04/2024

songggg č. 13256 bych tak tipla.

kterej mi úplně odešel z mysli, nebýt toho, že na mě vyskočil v mých highlightech.

tak enjoy ❤️

19/04/2024

bereš se se vším? ❤️🩷

02/03/2024

rekapitulace toho, co teď nabízím ❤️

🤞🏽brzo k tomu doufám přibude jóga, ale zatím to je v troubě a peče se to.

mám pocit, že to tu tak nějak je furt a všem to je jasný, ale možná ne, tak here we gooo 😍

session může být i offline (a budu moc ráda)! ale nemám na to vypsaný termíny - o ty si napiš ❤️

☕️ no, a pokud nevíš, co čekat, nějak tě to láká, ale chceš víc infa nebo se potkat naživo, tak se ozvi, pohybuju se celkem často kolem hradčanské nebo křižíkove a můžeme dát kafee zdarma, ať víš, do čeho bys šla ❤️

máš k něčemu z toho dotaz? ptej se ❤️

01/03/2024

jeden z very simple důvodů, proč dělám kakaový chilly? 🍫

protože jsem teď. 💛
když mám naplánovanej chill, tak se šíleně těším - i kdybych se vzbudila trochu zpruzená a nevyspalá (jako třeba před posledním chillem), tak vím, že bude chill a že se ten den chci opečovat, abych mohla opečovat večer další lidi.

opečovat prostor, sebe, dobře jíst, pít, a připomínat si průchodnost (wink wink ). 🌝

když je chill, tak ten den hodiny trávím chystáním prostoru i sebe, fyzicky i energeticky. ⏳

a pak přijdete a já jsem pořád teď.
nemusím se nějak snažit nebo přemáhat, nemusím nic aktivně dělát, páč to plyne.
jen tam být s váma a pro vás. 💛

z šuplíku tahám, co zrovna dává smysl a mý hlavní přání je, abyste odcházely spokojenější, jistý si svou skvělostí a nabitý - láskou k životu a k sobě.
abyste u mě nechaly, co už nepotřebujete a odnesly si, co hledáte. ❤️

jsem teď a vy přicházíte a taky jste teď a jasně samy sobě říkáme ‘jop, jsem tu pro sebe, tvořím si prostor a záleží mi na tom’ 💃🏽

a to je nejvíc. já jsem z toho dojatá, když se to děje a i teď, když o tom jen píšu. 🥹

dělat chilly je pro mě péče nejen o vás, ale i o mě - protože se díky nim dostávám do teď a dávám sobě tu radost z toho, že tvořím prostor pro vás. je to prostě celý takovejhle dojemnej kruh radosti 😅❤️❤️

17/02/2024

dlouho chci napsat něco o kakau - proč ho piju, jak jsem k němu došla, proč jsem jela na výcvik a proč dělám kakaový chilly.

ale furt mi to nejde nějak sepsat, možná by to bylo na delší blog posts, kde bych nemusela zkracovat pro insta formát.

ale teď chci napsat, proč si ho dávám a kdy.
nemám žádnou zavedenou rutinu, nepiju ho denně. někdy to je několikrát za týden, někdy mám týden pauzu.

tak před 4 rokama jsem se snažila si ho dělat ráno před prací jako takovou chvilku k zastavení, ale nevěděla jsem, jak na to (a měla jsem pocit, že to je ňáký složitý). a pak se to nějak samo stalo, že už je běžnou součástí mýho života, to je tak rok.

piju ho, páč mi dělá radost. chutná mi, zahřeje mě.
je to takový obejmutí v hrnku, který mi říká ‘hele, tak jak seš, seš super. všechno je v klidu, nežeň se, nehroť. joo, a poď kousek za mnou, dovedu tě blíž k tobě.’

dávám si ho na sessions, dávám si ho, když jdu psát nějaký texty nebo pracovat. dávám si ho k tanci a k józe. dávám si ho, když si jdu zpívat. dávám si ho, když si chci číst nebo se na něco kouknout.
všechno je s ním nějaký víc teď.

jo, tak to je asi to hlavní - dostane mě do teď, ať už dělám cokoli. a taky z hlavy do srdce a blíž k mý duši. ❤️

04/02/2024

nálepky noja!

různý moje oblíbený motta, moje ‘paní’ k tomu. v mých oblíbených barvách.

celý jsem to nakreslila a napsala, vyfotila, a pak to moje milovaná sestra překreslila, aby to bylo smooooth a poskládala do téhle dokonalosti.

když mi nálepky dorazily, byla jsem trochu smutná z toho, že v tiskárně nedodrželi grafický zpracování a při úpravě pro tisk udělali tyhle ostrý hrany.
samotný nálepky jsou správně (kulatý nebo s oblýma hranama), ale vizuálně celej arch není tak pěknej (viz vyfocenej arch na posledním obrázku).

ale zas na to, že to byl takovej můj první počin, tak dobrý.

a hlavně samotný nálepky jsou prostě dokonalý - mám jen na mobilu a počítači a pokaždý mi udělaji obří radost ❤️

mám je k prodeji, za 150 kč (+ poštovný, pokud nebude předání praha/brno).
chceš? napiš ❤️

04/02/2024

vyprávěla jsem teď někde o svý business cestě a jak jsem se vůbec dostala k tomu, že jsem začala dělat vedený imaginace.

samo to celý bylo dost omylem.

sama jsem na ně chodila (teda na EST terapie, ale nejvíc jsem v tom vnímala jako nápomocný imagince) a dost mi to pomáhalo (stejně jako somatický prožívání). pak jsem si udělala kurz - o něm jsem vykládala kamarádkám a rodině.

tak se stalo, že jsem to začala zkoušet s ostatníma lidma - dostala jsem se přes insta i k pár ‘cizím’ lidem a začala nakonec sama imaginace (s jemným propojením se somatikou) nabízet.

proč? a jak jsem došla k tomu, že smím?
protože změny v mým životě (a hlavně v prožívání všeho) mi přišly dost markantní.
a stejně tak věci, který se děly po session kamarádkám. vždycky se něco prošťouchlo a najednou to začlo téct.
někdy jemně, někdy silně. někdy náročnějšíma procesama, někdy pozitivníma obratama.

a já to chtěla dopřát celýmu světu.
a tak jsem začla.

impostor syndrom byl ale náročnější, než jsem čekala - a tak jsem o všem hodněkrát pochybovala, měnila, předělávala.
někdy z touhy dojít k tomu ‘mýmu’ (protože mě nikdy moc nebavilo jet přesně podle něčeho jinýho), někdy ze strachu a někdy s nadějí, že se tím uživím.

a chci dělat kupu věcí zaráz a dávat prostor všemu, co se tvoří, ať už z jakýhokoli důvodu.
ale taky chci pořád mít vedený imaginace - sessions, ve kterých procházíš obrazama ve své hlavě a já tě tím provádím a dávám možnosti a ty sama docházíš k tomu, co ti v tu chvíli pomůže se posunout z místa a přinese úlevu.

chceš? ozvi se. je to za 880/hod a je to neuvěřitelný ❤️

(a tyhle moje boží nálepky mám taky na prodej) ❤️

31/01/2024

3. v pořadí!

1. byl prostě první (a úžasnej!)
2. byl harrypotterovskej (top strop!)
3. byl ‘new year, old me’ (nádhernej❤️)

každej večer s kakaem je pro mě speciální.
nikdy nevím, co přijde do prostoru. co se otevře, objeví, rozvine, odejde, začne.

a to je na tom tak moc boží! improvizace od začátku do konce. nepřemýšlet, nedumat, jen plynoutt.
většinou zazní i moje kakaová píseň ‘polema, lukama’, ve které zmiňuju ‘jen se zprůchodni’ a dycky se u toho začnu smát.

průchodnost bylo téma našeho kakaovýho výcviku. a pokaždé si to potřebuju při kakaovým večeru připomenout.

jen se zprůchodnit, plynout, nechat dít, co se má dít a prostě vybírat z repertoáru toho, co znám.

včera jsme si tak poprvé udělaly očistu kouřem (osob, nejen prostoru), přišla chapaka (chřestidlo čistící prostor, který jsem si vyrobila) a jedna z manter, kterou jsem kdysi dávno měla v oblibě.

a příště zas bude něco jinýho. možná to zas bude víc ceremoniální, možná víc povídací, možná úplně chillový, možná vůbec ne rituální.

a těším se na všechny, kteří se tu u nás v dokonalým obýváku příště objeví ❤️

20/01/2024

well, zkráceně - blbě 😅

ale včera, když jsem mluvila se svou nejlepší sestrou, a řešily jsme (jako ostatně dost často), proč nejsme schopny dělat víc to, co nás baví a dělá nám dobře.

což je mimochodem moc hezký, že ač máme různý povahy, zájmy, umělecký vyjádření, tak máme některý podobný vzorce a dost se v nich chápeme.

no, a protože já v tomhle tématu teď hodně kroužím kolem toho, že u sebe pozoruju, že je to právě tím, že k sobě furt přistupuju jako ke své vysněné dokonalé verzi (dokonalé samo podle mýho subjektivního vnímáni, což je často podle kvalit, který mám pocit, že nemám), místo toho, abych se potkala tak, jak teď doopravd jsem - tak mi prišlo tohle přirovnání.

který ukazuje na absurditu toho se potkávat se svou nereálnou verzí a jak únavný a totálně zbytečný to je.

je to, jak kdybychom chtěli nově vymalovat stěnu. ale místo malování tý stěny malujeme 3 metry před ní.
Stěna furt stejná a dál chátrá, my jsme zničení, páč furt dokola natíráme vzduch. do toho máme 3 metry před stěnou bo**el ze steklý barvy, a všude to rozpatláváme.
a nechápeme, ale jakože upřímně fakt nechápeme, proč ta stěna je furt tak nedokonalá.

a tak se teď snažím dělat to, že k tý stěně jdu, podívám se na ni, co fakt potřebuje, kde má nějaký praskliny, kde dírky od starých hřebíků na obrazy, kde jsou 3 vrstvy tapet, kde je to jedinačná boží barva, kterou vůbec nemá smysl přemalovávat?

u toho mám samo upatlaný nohy od tý barvy, kterou jsem roky a roky natírala 3 metry před. ale to je taky cajk.

všecko je to jedno a všecko je to cajk ❤️

19/01/2024

dneska jsem si povídala s mou milou .jahodova.zmrzka a mimo kupy slov, který jsme si zas řekly (😅) mi znovu došlo, jak se dívám někdy na život optikou toho, co nevyšlo, co se nepodařilo.

a jak je to únavný.

už se mi pomalu chce bilancovat předchozí rok a mám tendenci si říkat, co nevyšlo, co jsem nezvládla, co nebylo dost dobrý a co jsem měla udělat jinak.

a teď mi došel trik, kterej poslední dobou moc nevyužívám a je to ode mě dost velká pitomost.
udělal si radostnej, příjemnej a potící si pohyb, kterej vyplaví endorfiny a najednou mi dojde, jaký mám štěstí a co všechno se daří a jak jsem skvělá 😅

takže připomínka pro mě, a možná i pro tebe - když si začneš říkat, cos nezvládla, dej si radostnej potící se pohyb, a zkus, esi si to budeš chtít říct znovu.

moc to nejde, co?

nemáš zač.

pac a pusu!

(jo, a já vím, že tu mám toho cheerleadera, a tvůj osobní cheerleader fakt jsem, ale sama k sobě mi to někdy pokulhává, jak vidno).

15/01/2024

s přelomem roku jsme doma víc hráli kostky.

dycky jsme v rodině hráli jeden typ kostek.
pak mě můj kluk naučil jeho kostky.

v každý z těch her je jinej cíl, jinak se počítají body, atd.

a mně díky tomu došlo (again and again), jak je to fakt všecko o našem náhledu.

v ‘mých’ kostkách se nepočítá s tím, že hodíte řadu (tzn. 123456) na jeden hod. může se to samo stát, ale berem to jako obrovskej zázrak.
v ‘jeho’ kostkách je to oceněný 2000 body, což je hodně a nebere se, že to hodíte často, ale přecejen častějc.

v mých kostkách jsou jedničky trapas a padaj ‘furt’.
v jeho kostkách jsou jedničky žádoucí a můžou dát hodně bodů.

hlava mi mezitím přepíná a podle toho častěji hážu to, co se bere v tý daný variantě za normální. to ale v druhý variantě znamená něco úplně jinýho.

furt mi to teď jede v hlavě.
jde o perspektivu.
jde o to, čemu věříme, že je možný.
jde o zvyk a vzorce.

a taky je to celý úplně jedno a to je eště ultimátní novej level.

co tě k tomu napadá?

01/01/2024

nejvíc tě zvu na tuhle ňuňu akci v brně ❤️

s ti připravíme krásných několik hodin, a hlavním cílem bude: uvolnit se do svý číčovosti a lebedit si v ní.

číča není žádná holká holka, která se bojí projevit a dělá všechno podle všech ostatních.
číča jde na okraj a dotkne se temnoty i světla a hraje si.

pro každou z nás je ‘bytí číčou’ něco jinýho - na workshopu si budeme hrát a objevovat, ne si povídat dogmaticky o tom, jak by něco mělo být.

a jo, část bytí číčou je i bytí *íčou. (teda aspoň podle mě)

20.1., 9-14, centrum brna, 2100 kč.

(joo, a bude i kakao samo!)

bookuj tu u mě nebo u zuzy + odkaz v biu.

01/01/2024

nejvíc dík, že tu seš se mnou.
žes za mnou dorazila na online session, žes za mnou dorazila naživo. že ses sdílela, žes mi důvěřovala.

že tu koukáš a čteš, co sem dávám. že tu seš a že snad tenhle kout internetu je ňuňu a cosy a je ti tu hezky (tak jako mně).

a hlavní, co přeju sobě i tobě je, ať jsme svý.

poslední dny mám v sobě různý zmatky a točení, a jakmile se mi svírá hrudník a nemůžu pustit myšlenky v hlavě, tak se snažím jít co nejbliž k sobě a kouknout se, wtf is happening.
a dycky nakonec dojdu k tomu, že buďto hraju některou ze svých dřívějších postav, který mi pomohly něco zvládnout, ale teď už jsou tu trochu navíc, a nebo hraju něco pro někoho (a často pro sebe).

kdy nejsem tím, kým jsem, ale kým si myslím, že bych měla správně být.

a proto - buď svá. (jak se říká, everyone else is taken.)

jsem nejvíc vděčná za to, jací lidi mi přišli (nejen letos) do života a to seš i ty. jakkoli jsme spolu něco prožily a jakkoli dlouho se známe. a za to dík. ❤️

28/12/2023

víte co, říká se (a já si říkávám), že esi něco, co tvořím, udělá aspoň jednomu člověku radost, aspoň jednomu člověku líp, tak to za to stojí.

ale dneska mi došlo (a možná už to všem došlo dávno), že ten jeden člověk jsem já.
když to mně dělá radost a pomáhá mi to, není potřeba řešit, co tomu řeknou ostatní.

někoho to nadchne, někomu to bude šumák, někdo to nebude moct poslouchat (nebo na to koukat), ale esi mně to dělá radost, to je to hlavní.

poslední dny mi hodně jede hlava, páč jsem se dostala do situace, ze které jsem nevěděla jak ven, a přišla na řadu malá janča, která jako jediná věděla, co dělat.
dospělý janči se to nelíbilo, protože to bylo dětinský.

a tak se spustil kolotoč výčitek a výčitek nad výčitkama.

a že nic nemá smysl, nemá smysl se snažit a něco měnit.

ale pak jsem sedla ke klavíru a najednou přišla tahle zpráva - furt totiž čekám, že někdo přijde, a řekne mi, jak jsem šilovná.
ale když by přišel (nebo když přichází), tak to k sobě stejně nepustím.

a proto, hlavní, kdo mě musí pochválit, kdo mi řekne, že dobrý, jsem já.

a třeba ti tohle taky nedošlo a teď si říkáš ‘no jo tyjo!’. a tak seš třeba druhej nebo desátej nebo čtyricátejosmej, komu to k něčemu bude.

a je to krásný. a je to bonus. ❤️

co je to tvoje, co ti dělá radost a sama sobě pomáháš tím, že to děláš?

24/12/2023

krásnej štědrej den přeju. ❤️

a s tím - let that s**t go. cokoli, co tě teď napadlo.
cokoli, co ti zabírá systém.

be majestic. bez vyčítání si, bez nevidění, jak seš dokonalá.
jak zvládáš věci, který se dějou.
jak seš silná a křehká.
jak ti září oči, když se děje něco, co miluješ.
a dělej to častěji, ať je to cokoli. ať je to cool a trendy nebo ne. ať sis o tom napovídala cokoli, ať je to jakkoli.

podle mě jediná cesta, jak být happy a spoko. kdykoli přijde ‘(ne)měla bych’, tak to obejmout a pustit a postupně se uvolňovat z provazů, který jsme si někdy i sami tak pevně uvázali.

tak si hledej tu svou cestu, tu svou jedinečnou a zař jak milion sluncí.

ač je teď ve vzduchu těžko a smutek, obejmi sebe a svoje milovaný a jen buď, páč už to je obrovskej zázrak.

❤️

15/12/2023

chceš dát někomu (nebo sobě) radost a chill?

tak mi napiš o poukaz na kakaovej chill, já ti ho (elektronicky) pošlu, a máš insta radost pod stromeček 😍

jako bonus přidám video special sranda tanečku, ať je s tím i trochu srandy, žejo. 😃
plus, pozor, přijímám request na song! ale to se už domluvíme separé 😅

možnosti:
💜 vstup na kakaovej chill podle výběru (zatím byl kakaovej chill neutrál edition, harry potter edition a v tuhle chvíli plánuju r’n’b/hiphop edition 😍), na kakaovým chillu je víc osob. 120 - 150 min za 800 kč. termíny podle vypsaných chillů (min. 1 za měsíc)

🤍 soukromej kakaovej chill. přizpůsobim na míru. může to být prostě posezení a pokec s kakaem, může to bylt vedená imaginace, může to být tanec, zpěv, kamkoli nás to zavede. 90 - 120 min za 1800 kč. termín domluvíme přimo.

všechno probíhá u mě doma (praha 6) v krásným obýváku prvorepublikové vily, voňavo, ňuňu, chill.

pro objednávky piš do zprávy 😍

27/11/2023

díky různým setkánim v posledních dnech mi jede v hlavě kupa zajímavých věcí.

mluvit s lidma s hlavou otevřenou je prostě fascinující. když do toho hned nehážeme naše myšlenky a víry a přesvědčení, ale posloucháme?
no fuuu, mazec. jak lidi přemýšlí, co jsou pro ně jejich barikády, který si staví a jak proplouvají životem.

jejich lásky, nadšení, síla.
kdy se jim rozzáří oči, kdy začnou mluvit víc potichu, kdy mluví o těžké věci, která potřebuje ven. kdy se ponoří do podpory při něčem, kde se jinde setkávají se soudem.

sebejistota a sebe-vědomí nebo touha do nich vstoupit. vědění, že ten náš special mix je jedinečnej a skvělej a doufání, že nám to někdo potvrdí.

ticho a rozespalý zvedání se z vedené vizualizace.
vnitřní prožitky, který se navazujou tak spletitě a tak dalece, že jsou na míle daleko od slov, který jsem já řekla. a nemůžu je chytit, dohledat, znát, i když jsem je spustila.
a být s tím ok, věřit, že každej jde tam, kam potřebuje a každej má sílu na to se s tím popasovat.

a všechno tohle, i když s hlavou otevřenou, subjektivně vstřebávám na základě svých prožitků a bolestí a přesvědčení.

a z toho mi leze ven tohle, zas a znovu: nejsme to, co jsme prožili. jsme to, co jsme si z toho odnesli a uvěřili tomu.
a můžeme mít milion technik, jak to pustit, ale hlavní je, že to můžeme pustit. jen tak. možná postupně, možná najednou.

a tak já pouštím to, čemu jsem věřila v pubertě a co si furt nesu, všechny ty zranění a ztracení a zakopnutí.
a pokud mě potká něco, co budu mít tendenci spolknout s myšlenkou ‘takhle to je dycky’, tak ne. řeknu si, že není, že je ok, že jsem si to myslela.

a co chci udělat místo toho spolknutí?
obejmout se, zařvat, zahrát si a zazpívat si?
něco upéct, zatančit si?

jak a co si chceš přepsat ty? nemusíš sdílet tu (i když je to v něčem neuvěřitelně osvobozující), ale zkus si to po svým dostat ze sebe ven.

23/11/2023

hlavně klid a nohy v teple.

všichni víme, že nechávat si ponožky na rozkošný hrátky je tak trochu trapný.

ale....co když je všechno úplně jinak?

co když se ponožky a radostný prožitky extáze nádherně doplňují?

přidej se k challenge!
odkaz v biu, startujeme v neděli 26. 11.!

Adresa

Praha

Internetová stránka

https://calendly.com/nojanoja

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Noja zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Videa

výklad pro všechny, kteří si připadají jak hovínko plující divokou řekou. spoiler: tři týpci přijdou na pomoc a všechno dobře dopadne! (výklad esition: v rámci stěhování si sednout, udělat chvilku s kakaem a přinést dobro lidstvu 🔮🐈‍⬛)

co říkají karty k poslednímu dni retrográdního merkuru? 🔮 je to jasný - bacha na to, co si přeješ a bacha na hlavu! oheň a hojnost, všeho dost, oheň taky v klidu zapálíš a všecko bude good ❤️

songggg č. 13256 bych tak tipla. kterej mi úplně odešel z mysli, nebýt toho, že na mě vyskočil v mých highlightech. tak enjoy ❤️

soutěěěěěěž! 🩷🩷🥳 jednou se tu tak už mihlo, že nabízím songy na míru 🎧 🐈‍⬛ co to je? • probereme spolu, v čem bys potřebovala podpořit, co si chceš připomínat, možná máš nějaký svoje oblíbený slova nebo báseň nebo cokoli • na základě toho ti složím song, nahraju ti ho (s kytarou nebo klavírem) a pošlu v mp3 • kdykoli si ho můžeš zpívat, poslouchat, aby ses naboostovala, zklidnila, podpořila, cokoli je tvůj záměr ❤️ 🔮 PRAVIDLA SOUTĚŽE: 1. lajkni tenhle reel 2. hoď mi nějakej obrázek do komentu jako ‘přihlášení’ se do soutěže 3. nasdílej do stories nějakej můj reel nebo post, kterej tě baví a napiš k tomu, proč zrovna ten (jen ať chápu, co tě u mě na profilu baví a proč) 4. soutěž běží do 26.4.24 5. 27.4.24 vyberu výherce, a domluvíme se, jakej song si přeješ (ne esi rock, metal nebo country, stylově to bude mý, ale message bude tvoje) uiiiiiii vžžžum 🩷🩷

tahle zpráva je pro tebe - co říkaj dneska taroty? 🩷💜😅 (P.S. při natáčení nebyly uražený žádný taroty, máme spolu dobrej vztah a neberem se tak vážně.🩷)

right? right. takových krásných vět je milion. milion motivačních citátů, printscreenů v našich telefonech a uložených postů. ale víme, že se nikdy nic nezmění, když se nic nezmění. ale stejně furt nějak doufáme? že stačí, že víme, že o tom čteme, že chodíme na ceremonie a uvědomujeme si spoustu věcí a jsme fakt cool. nooo…ale skutek utek? páč jasněže se nám nechce dělat ty reálný velký změny, který zahrnujou nepohodlí? a pak se stanou za nás a achjo tohle jsme přece nechtěli. a teď je přesně tak chvíle - you get bitter or you get better. tak to vezmem za pačesy a svezem se na vlně změn, nezahořknem, nadechnem se a vyběhnem vpřed? ❤️

…a přemýšlela nad odevzdáním se procesu a ztrátou kontroly. 🎢 na tohle jsem nešla, je to pro mě tak daleko za komfortní zónou, že je mi z toho nevolno. šla jsem na VR realitu a do ‘strašidelnýho domu’. ve VR jsem se tak strašně bála se pustit a prožít to plně, protože jsem se bála, že se budu bát. ve strašidelným domě zrovnatak. nebyl vůbec strašidelnej, ale já se tak bála, že se budu bát. že to nemám pod kontrolou, že se ztrapním. že něco bude bolet, že se něco rozpadne, že nebudu v bezpečí. ale přitom někde v sobě tuším, že je potřeba to celý pustit, protože jinak to přeteče nebo se uchýlím do bezpečí starých vzorců, který ale přitom už nechci opakovat. pustit to pomalu, rychle, teď nebo pozdějc? to nevím. první krok pro mě byl, když mi to došlo. jak to máš ty s pouštěním kontroly? co v sobě držíš? co pouštíš?

…les ❤️ ujee, někdy zapomenu a pak si zas vzpomenu. taky se blíží výročí, kdy můj projekt ‘lesem mechem’ spatřil světlo světa a pořád ho někde v sobě mám ❤️

ne? tak si trsni a u toho si zazpívej. 🦋 nepotřebuješ k tomu nic moc. vlastně nutně ani hudbu, můžeš si tančit do rytmu tolika věcí kolem sebe a nebo do rytmu songu, kterej ti zrovna jede v hlavě. ale když pustíš hudbu a sama se jen spustíš s rytmem a pustíš všechno pryč, je to trochu jednodušší. nejseš moc ani málo, nejseš přecitlivělá, dramatická nebo líná. seš top strop skvělá! ❤️

don’t close your heart ~ open it wide když bolí srdce a něco a někdo se trhá se života, je to jak kdyby nám trhali nohu. a víme, že se nakonec naučíme hopkat po jedné nebo že doroste nebo že si vytvoříme robotickou nebo dalších milion verzí, pro každýho ta jeho. ale to nijak nemírní bolest, která je teď. a tak je potřeba ji prožít. a já se snažím u toho nezavírat srdce a neříkat si ‘už ho neotevřu, ať nebolí’. ale ‘otevřu ho zas, nebo spíš ho ani nezavřu, a nechám ho pukat dojetím nad tím, že když tak bolí, tak to celý mělo smysl’. láska. láska je prostě všude a ve všem a je tak snadný tu, která odchází, zavrhnout, že stejně nebyla dost dobrá. a celý to překopat a vzpomínku zadupat, aby to tak nebolelo. a tak to zkouším jinak, než naposled. taky je to úplně jiná situace a já jsem jiná a on je jinej. ale padnout do starých vzorců je tak snadný. povede to někam jinam? budu tohle svoje snažení považovat za ‘úspěšný’? nemám tucha. ale jsem si strašně vděčná, že to zkouším. i se všema propadama a návalama bolesti a vztekání se nad tím, že nemám kontrolu nad tím, kam to celý půjde dál (což jsem samo neměla ani předtím, ale ta iluze toho byla tak sladká). něco z impro minulýho týdne. ❤️

…here come the true you. natasha bedingfieild zpívá ‘we’ve been conditioned to not make mistakes, but i can’t live that way’. ježkovy zraky, jaká je to pravda? a jaký spektrum těch chyb, který nemáme dělat, je, že? buď taková a maková, ale zas ne moc taková, jo? a lidi tě musí mít rádi, ale zas měj hranice, no počkej, to zas už ne. ugh. prostě - buď svá, buď jakákoli zrovna chceš. jak to potřebuješ, jak ti to dělá radost? nebo to dělá tvoje šestiletý já, který se bojí, že řekne něco špatně a už ho nebudou mít rádi a vyhodí ho z domu? no, možná a možná ne. ale cokoli to zrovna u tebe je, postupně se dostávej k sobě, až nebudeš mít pochybnost o tom, jak seš skvělá. a skvělá se nerovná bezchybná nebo neprožívající hard times. ale jistá si sama sebou. ❤️

warwick avenue * duffy

…tak to jdi udělat. cokoli, co to je pro tebe a do čeho se ti možná ani moc nechce, ale víš, že ti to dycky promění den (a nebo ti ho to nezhorší 😅). mně se ne dycky chce vzít tepláky a pustit hudbu, ale jakmile tyhle dva fakt kraťoučký kroky udělám, everything changes. ❤️

někdy mají některý věci větší dopad, než si myslíme. tenhle song, kterej mám moc ráda a provází mě snad celej život, jsem si random zazpívala, nahrála a poslala do storíčka. a teď mi jedna slečna, která přišla na kakaovej chill, dávala vědět krásnej feedback a že se ke mně dostala omylem přes tenhle song, kterej jí někde vyskočil. a to mě dojalo (stejně jako ten feedback ❤️), protože fakt má smysl dělat věci pro radost a ne, protože máme pocit, že to potěší algoritmus. ❤️ (Jaroslav Ježek, Nebe na zemi)

někdy na sklonku listopadu vznikl tenhle song. už nemám tušení, jak pokračoval nebo jaký tam byly akordy. vrátím se k němu a přijdu na to? možná jo a možná ne. teď na mě vyskočil při procházení highlightu ‘hudba’ tady na profilu a já si s odstupem času zas řekla, jak mě dojal. tak jde i sem ❤️