Nakladatelství Nemeton

31/08/2024

Bude třetí Christopher de Glenville? Bude! 🤗🤩🥳💪⚔

Tak jo, je načase učinit jedno oznámení.
Musím přiznat, že mě velice těší, že je o moje historické romány ze středověké Anglie (Znamení rodu a Temnota rodu) i po letech velký zájem, od chvíle, co znovu vyšly pod křídly Nemetonu, jsem navíc obdržel pár dotazů na pokračování.
Tímto tedy oficiálně oznamuji, že bude a že se bude jmenovat Prokletí rodu. Přiznám se, že jsem to chtěl původně na sítích tajit (přičemž jsem o knize chtěl hovořit jen jako o „utajeném projektu“) a zveřejnit to až ve chvíli, kdy bude hotová a bude mít i obálku (a já budu zrovna v Anglii...), ale jelikož jsem slepičí pr***ka (takže Vás prosím, nesvěřujte mi raději žádná tajemství... 😅) a tu a tam jsem se v osobní konverzaci ukecl, nemá cenu to dál tajit, stejně se to již šíří.
Námět Prokletí rodu není nový, vznikl už v době, kdy jsem psal první dva díly série Christopher de Glenville – byla totiž plánovaná jako trilogie. Tehdy (v roce 2011) mi ale vzaly vítr z plachet problémy s původním nakladatelem, takže šly plány s třetím dílem k ledu a v podstatě jsem se už smířil s tím, že série bude jen dvoudílná. Nemeton a čtenářský zájem o knihy mi ale vlil do žil novou energii a já se rozhodl sérii po letech dokončit.
A na co se můžete v Prokletí rodu těšit?
V prvé řadě na zajímavé lokality. Nejen na Anglii (v úvodu dojde například k návštěvě Dartmooru, kde se chystám příští rok turistit), ale hlavně na Skotsko. Christopher de Glenville bude totiž vyslán anglickým králem Eduardem I. na důležitou misi na sever, doprovázet ho samozřejmě bude jeho správce Thomas Stockton. Hlavním záporákem jim pak bude jeden z templářských rytířů, usilující o moc nejen v rámci řádu.
Dojde ale i na skutečné historické postavy. Z těch nejznámějších zmíním skotského bijce Williama Wallace, jehož ve filmu Statečné srdce ztvárnil Mel Gibson. V době, kdy se bude román odehrávat (rok 1281) mu bude deset let a přichomýtne se k Christopherově výpravě, možná u něj získá i nějaké ty první rytířské zkušenosti. Další skutečnou historickou postavou bude filozof, učenec a alchymista Roger Bacon, který svými vynálezy tak trochu předběhl svou dobu. K jeho začlenění do děje Prokletí rodu mě inspirovala jedna ze záhadologických knih mého oblíbeného autora Jana A. Nováka. Můžete se ale těšit i na anglického krále Eduarda I., skotského panovníka Alexandra III. a Roberta Bruce, lorda z Annandale, jehož stejnojmenný syn se stal později slavným skotským králem.
Samozřejmě ale půjde i o tajemno. Důležitou roli bude hrát slavný Kámen osudu, Stone of Scone, a jeho obdoby nacházející se různě po světě (představte si, že i na Pražském hradě svého času býval nastolovací kámen či stolec českých knížat). A když už budu ve Skotsku a na tamní Vysočině, zapojím do hry i legendu o příšeře z jezera Loch Ness, s níž se poprvé setkal již v 7. století našeho letopočtu irský misionář svatý Kolumbán. Příšera se dokonce i v knize objeví, byť v jiné podobě, než byste čekali. A taky dojde na některá tajemství templářského řádu, například na idol známý jako Bafomet.
Poslední věcí, kterou mohu slíbit, bude závěrečná epická bitva na březích jezera Loch Ness, jíž se zúčastní posádka místního hradu Urquhart (posílená o Christophera de Glenvilla a jeho druhy), Skotové pod vedením Alexandra III. a templářští rytíři.
S prací na knize už jsem de facto začal, zatím nastudovávám podklady, a to nejen týkající se míst, kde se bude román odehrávat, ale osvěžuju si i dobové reálie. Také dávám dohromady ucelenější synopsi děje. Na psaní se plánuju vrhnout v zimě, pokud vše půjde dobře, tak kniha vyjde na Vánoce 2025, plánuju ji vypustit pouze jako e-book.
Howgh, domluvil jsem. A pardon, že jsem byl dlouhý. Hezký zbytek víkendu! 🍀

28/08/2024

Na Instagramu se nám teď sešly dvě pochvalné recenze na Temnotu rodu, které nám udělaly velkou radost, tak sdílíme. 🤗⚔️

Apropo tento historicko-dobrodružný román s artušovskou tématikou naleznete na Palmknihách i u dalších prodejců e-booků. ⚔️⚔️⚔️

https://www.palmknihy.cz/ekniha/temnota-rodu-379601

27/08/2024

Nezapomeňte, Ztracené město za polovic jen do konce srpna! Indiana knírač knihu doporučuje všemi drápky! 😃

https://www.palmknihy.cz/ekniha/ztracene-mesto-402228

22/08/2024

Přinášíme dobrou zprávu, rukopis sborníku "Místa, co si pamatují" je již hotový, halloweenský termín luxusně stíháme.

Dnešek je den plný oznámení!
Vykopávám prvním. Rukopis chystaného sborníku historicko-hororových povídek "Místa, co si pamatují" je již kompletní, protože jsem dnes udělal závěrečnou tečku za povídkou Vlčí jáma, která jej uzavírá. A musím říct, že to byla parádní jízda! Už dlouho mě nic takhle nestrhlo, příběh mě bezezbytku pohltil a já se doslova klepal na to, až přijdu domů, sednu k počítači a začnu psát. Postupně tak vznikla podmanivá variace na legendu o zelených dětech z Woolpitu, v níž se kromě podivně zbarvených ratolestí dočkáte i vlků, kteří si troufnou zaútočit i na člověka a není s nimi všechno v pořádku, velšských horníků, dobývajících křídu v nelidských podmínkách hlubokých dolů, Aes sídhe z irských legend a Jiného světa, Tír na nÓg, který je jejich domovem. Už se moc těším, až si povídku přečtete. Vlastně až si přečtete celý sborník "Místa, co si pamatují"!
Vychází v Nemetonu o letošním Halloweenu, tedy 31. října!

20/08/2024

Rok 2024 je ve znamení návratu volné dobrodružné série Scott & Rogers z pera mazáka žánru Aleca Palmera. V dubnu se nového vydání pod křídly našeho nakladatelství dočkal první díl, Ztracené město, nyní ho následovala i dvojka, Srdce Sahary. Tím je trilogie znovu k dostání ve své kompletní podobě: třetí díl, Kamenní strážci, je totiž stále k mání jako e-book v původním, alpressovském vydání. Při této příležitosti jsme se rozhodli, že po omezenou dobu (do konce srpna) naceníme Ztracené město na polovinu – bude tedy aktuálně k mání jen na 99 Kč. Tak neváhejte! A vzhůru za dobrodružstvím!

https://www.palmknihy.cz/ekniha/ztracene-mesto-402228

18/08/2024

Palmknihy jsou rychlejší, než jsme si mysleli! Srdce Sahary jsme do jejich rozhranní nahráli v pátek odpoledne a mysleli jsme, že bude k dispozici nejdříve od úterý, místo toho už je ale v prodeji od včerejška. Tak neváhejte a vydejte se na vytuněnou akční jízdu alžírskou Saharou! A pozor, pod jejími písky číhá cosi krvelačného a děsivého… ;-)

https://www.palmknihy.cz/ekniha/srdce-sahary-410072

16/08/2024

Nedílnou součástí Srdce Sahary je i alžírské atomové dědictví – v této severoafrické země se totiž nacházely hned dvě francouzské jaderné střelnice.
Země galského kohouta se myšlenkou sestrojení atomové bomby začala zabývat krátce po skončení druhé světové války. Tehdy vznikla CEA, Komise pro atomovou energii, která dostala do vínku dohled jak nad civilními, tak i vojenskými experimenty. Francouzští vědci pracovali na vývoji nukleární zbraně více než deset let – a úspěšně. V roce 1957 se začalo uvažovat o místě prvního plánovaného testu. Nakonec byla vlivným generálem Ailleretem vybrána oblast Regganské plošiny a v únoru 1958 zde bylo založeno CSEM, Centre Saharien d’Expérimentations Militaires - Centrum saharských vojenských experimentů. Následně bylo přikročeno k výstavbě rozlehlé vojenské základny, která měla poskytnout zázemí pro chystané pokusy, zároveň zde bylo zprovozněno letiště. K samotnému prvnímu testu došlo 13. února 1960 po čtvrté hodině ranní místního času na střelnici Hammoudia. Bomba, nazvaná Gerboise Bleue – v překladu Modrá pouštní krysa –, stála na sto metrů vysoké věži. Když byla odpálená, dosáhla účinnosti téměř sedmdesáti kilotun, tedy čtyřikrát vyšší, než měla ta, svržená na Hirošimu. Francie se díky testu jako čtvrtá země dostala do klubu jaderných velmocí po bok USA, SSSR a Velké Británie. Později Francouzi na Regganské plošině odpálili další tři bomby: Gerboise Blanche, Gerboise Rouge a Gerboise Verte, všechny s menší účinností, než měla první. Následně došlo k občanské válce a k vyhlášení Alžírské lidově demokratické republiky, krátce před tím však Francie s Alžírskem uzavřela takzvané Evianské dohody, díky nimž mohla své vojenské základny na Sahaře využívat dalších pět let. Jaderné testy se však ještě předtím přesunuly do oblasti In Ekkeru, kde působilo CEMO, Centre d’Expérimentations Militaires des Oasis, a v jedné ze zdejších hor proběhlo několik podzemních atomových výbuchů. Základna na Regganské plošině byla dále využívaná zejména pro účely velení vzdušných operací nad Saharou, jako letiště a administrativní středisko. Tedy až do května 1967, kdy vypršelo pět let stanovených Evianskými dohodami a Francouzi základnu evakuovali.
A právě v této opuštěné a zchátralé vojenské základně na Regganské plošině se ocitnou hlavní hrdinové knihy – zmíněné pasáže patří k vůbec těm nejatmosféričtějším a mnohdy mají až hororový přesah.
Časy se však mění. Během deseti let, které uběhly od sepsání příběhu, se toho na Regganské plošině stalo opravdu mnoho. Pokud mrknete na aktuální satelitní snímky na Googlu, zjistíte, že většina staveb bývalé francouzské vojenské základny zmizela a nahradily je jiné, moderní (a také zelené fotbalové hřiště). Zároveň jsou zdejší přistávací dráhy využívány jako regionální letiště Reggane...
A ještě menší střípek k jaderné střelnici CEMO v oblasti In Ekkeru. Během jednoho z podzemní testů, uskutečněného v květnu 1962 uvnitř jedné z hor, se její část sesula a došlo k úniku radioaktivity do ovzduší. Dávkou přesahující šest set milisievertů bylo zasaženo několik vojáků, pohybujících se blízko epicentra, a další personál včetně francouzských generálů obdržel více než padesát milisievertů...

Dobrodružný thriller Srdce Sahary vychází již příští týden!

12/08/2024

Aleš hodil do placu krátkou ukázku z Vlčí jámy, závěrečné povídky naší letošní halloweenské novinky "Místa, co si pamatují". 🤗

Psaní povídky Vlčí jáma jde jako po másle, aktuálně jsem již na straně deset. A dovolil jsem si pro opepření i scénu z pohledu vlka, přikládám krátkou ukázku... 😁🐺

Vůdčí vlk woolpitské smečky měl za sebou již devět krušných zim, žádná však nebyla tak krutá jako tato. Žádná nepřinesla tolik sněhu a nedostatku lovné zvěře. Navíc v období, kdy se listy stromů začaly zbarvovat do žlutých a hnědých odstínů a zima se pozvolna hlásila ke slovu, zemřel mohutný a statný beta-vlk, který bránil jejich smečku. A aby toho nebylo málo, do lesa čím dál tím víc chodili dvounozí páchnoucí ďáblové, znesvěcovali ho a ničili: ulamovali větve, káceli stromy.
A on je sledoval svým žlutým pohledem.
Nebál se jich, byť dvě vlčice, jeho družky, ano. Stačilo se jen na okamžik vynořit ze stínů, zavrčet na dvounožce: a ti s křikem zmizeli.
Jen pryč! zavyl. Pryč! To já jsem pán lesa!
Přicházeli však i jiní ďáblové. Páchli stejně jako ti první, jenže tihle přinášeli smrt. Lovili zvěř, konkurovali smečce. A nijak nedbali na to, že si tohle území on a jeho vlčice dávno označkovali, že bylo JEJICH.
A on je sledoval svým žlutým pohledem a hluboko ve svém vlčím těle cítil zlost.
S příchodem mrazivé zimy, s příchodem strádání, se častěji odvažoval k lidským sídlům. Díval se zpoza větví na Woolpit, na jeho obyvatele (z nichž někteří byli velice tuční) a na jejich hospodářská zvířata, co mnohdy hlídali jen zdegenerovaní příslušníci jeho vlastního plemene, až patolízalsky oddaní svým novým pánům.
A on je sledoval svým žlutým pohledem a hluboko ve svém vlčím těle cítil zlost a také stravující hlad.
Ve chvíli, kdy zemřelo jedno z loňských štěňat, všechny hráze, co ho zatím držely na uzdě, povolily. Vydával se do Woolpitu za kořistí stále častěji a častěji. Setkal se jen s minimálním odporem, a tak byl stále drzejší a drzejší. Jeho smečce se opět začalo dařit. A pastem, které dvounožci pracně nastražili v zimním lese, se jenom smál.
Ten den, kdy se vrátil do jejich doupěte, byl sváteční: nemusel totiž zacházet až k lidským sídlům, neboť se mu podařilo ulovit zajíce. Ušák byl sice na pokraji smrti, takže stíhání bylo krátké, to však vlkovi nemohlo zkazit sváteční náladu.
Vlezl do doupěte: a strnul. Něco totiž bylo jinak...

10/08/2024

Aleš vzorně maká na realizaci "Míst, co si pamatují". 💪 Máme radost. 🤗

Tenhle fešák křičí nadšením, protože jsem právě udělal závěrečnou tečku za hororovou povídkou Rašeliniště. Jupí! Znamená to, že zítra se už budu moci vrhnout na příběh takzvaných zelených dětí z Woolpitu, který sbírku „Místa, co si pamatují“ zakončuje. A na ten se fakticky hodně těším, protože mám spoustu nápadů, které chci do děje zakomponovat. Nepůjde jen o samotné zelené děti, ale i o zmutovanou vlčí smečku (tady budu trochu pomrkávat po případu takzvané Gévaudanské bestie, která děsila Francii 18. století), o středověké křídové doly, o čarodějnice a o průchod do jiné dimenze. Držte si klobouky, vyrážíme na pekelnou historicko-hororovou jízdu! 🤠👻🧙‍♀️🐺🤗😃

08/08/2024

„Nechtěl tu být. Ale přesto zůstal. Kvůli ní. Kvůli Tamenně. Protože byli svázáni krví. Nebyli příbuzní, i když on ji považoval za mladší sestru, ale patřili ke stejnému národu. I když ona byla Kabylka a on Amahagh, oba byli Berbery a obývali tinariwen od počátku času.
Tehdy se zvali Imazighen, hrdí a volní.
Tamenna byla velice chytrá, odvážná a nezávislá – stejně jako všechny Berberky. Jako Kahina, která v sedmém století bojovala proti Arabům při jejich vpádu do Severní Afriky, jako slavná Kabylka Lalla Fatma n'Soumer, vzdorující francouzským kolonistům.“

V Palmerově dobrodružném thrilleru Srdce Sahary, který vychází již za čtrnáct dní, hrají důležitou roli i berberské ženy. Jednou z hlavních postav románu je Tamenna, dcera kabylského archeologa Abdalazíze Amara, která se připojí k hlavním protagonistům knihy, ke dvojici Scott & Rogers, aby společně s nimi pátrala po tajemné garamantském artefaktu nazvaném Ulld Tenarawen, Srdce Sahary.
V prologu knihy se ale seznámíte i s tajemnou Nemfir, poslední garamantskou královnou. A také s mytickou tuarežskou vládkyní Tin Hinan.
Legenda vypráví, že se původně jednalo o Berberku z oázy Tafilalt, nacházející se v marockém Atlasu. Společně se svou služkou Takamat se jednoho dne vydala na jih. Po týdnech putování pouští dorazila k pohoří Ahaggar (dnes leží na jihu Alžírska), které tehdy obýval prostý kmen lidí, jež se nazývali Isabetenové. Ti si tajemnou cizinku oblíbili, a nakonec si ji vyvolili za svou královnu. Měla několik dcer – a ty dcery daly vzniknout třem urozeným rodům Kel Ahaggarů. Dcery služky zase založily kmeny Imradů, pastevců. Dlouho se mělo za to, že je to jen legenda, odrážející tuarežské tradice a matriarchální pojetí jejich společnosti. Tedy až do začátku minulého století, kdy byla poblíž vesnice Abalessa, nacházející se ve wedu Amded padesát mil na západ od Tamanrassetu, objevena masivní hrobka a v ní lidské ostatky. Ihned vešlo ve známost, že by tam mohla být pohřbená Tin Hinan. A právě její hrobku v románu Srdce Sahary hrdinové navštíví.

30/07/2024

Dalším lákadlem dobrodružného thrilleru Srdce Sahary 💛, jehož druhé vydání se objeví na elektronickém knihkupeckém pultě na konci srpna, jsou Tuaregové, hrdí kočovníci z pouště. Prostřednictvím jednoho z nich, Edabera, poznáte jejich historii, způsoby, ale i mentalitu. Abychom vás navnadili, přinášíme krátkou ukázku:

Znal její chuť i vůni.
Edaber sledoval milenku všech nomádů, tinariwen – poušť –, táhnoucí se až ke vzdáleným srázům náhorní plošiny Tademait, a někde hluboko v srdci slyšel, jak ho volá svým hlasem. Sladkým a vábivým.
Byly doby, kdy jej neslyšel. Doby, kdy vším kolem sebe i tím, čím byl, pohrdal.
Pak mu však člověk, kterého nade vše miloval a považoval za svého druhého otce, Abdalazíz Amar, otevřel oči a ukázal mu, jaké je jeho pravé dědictví.
Byl Amahagh.
Byl pán pouště. Byl bojovník. Obětoval by život, než by přišel o čest.
Za dávných časů byli jeho lidé hrdí a nezávislí. Loupili a drancovali, chovali nádherné mehárí, jezdecké velbloudy, i tisícihlavá stáda koz a dobytka, zakládali a ovládali města a oázy a dohlíželi na všechny důležité obchodní stezky přes Saharu – za jejich používání vybírali tučné poplatky. Chodili tam, kam chtěli, putovali po rozlehlých dálavách tinariwen, aniž by se museli komukoliv zpovídat. Byli svobodní. Vedli také války mezi jednotlivými kmenovými uskupeními: nejslavnější bitvy, o nichž se dodnes hovoří ve světle táborových ohňů, proběhly mezi Kel Ahaggary, lidmi z Ahaggaru, a Kel Ajjery z náhorní plošiny Tassili-n-Ajjer.
Ale pak, na konci devatenáctého století, přišli na poušť koloniální páni. Francouzi. A i když se jim Imuhaghové – anebo Tuaregové, jak jim říkali jiní – zprvu postavili na odpor a masakrovali vojáky, kteří bezostyšně vstoupili na jejich území, po čase už jim nemohli být rovnocenným soupeřem. Podlehli. Nejdřív na území dnešního Mali, potom v Nigeru, a nakonec v Alžírsku. Už nebyli obávanými vládci Sahary a přišli o většinu dřívějších příjmů.
Tehdy se soustředili na obchod a vypravovali tisícihlavé karavany překračující rozlehlé dálavy tinariwen. Jenže ani to netrvalo věčně, protože v pozdějších letech už nemohli konkurovat rozvíjející se kamionové dopravě. Snad jen v Nigeru se tato tradice dodnes uchovala a Imuhaghové z kmene Kel Owey každoročně vypravují desítky velbloudů z Agadezu do Bilmy, aby ve zdejších dolech nakoupili sůl a poté ji výhodně prodali na jihu. Tyto karavany se však velikostí ani zdaleka nemohou rovnat těm, které tuto cestu podstupovaly před stoletím.

29/07/2024

Nějaké ty střípky z přípravy hororové sbírky Místa, co si pamatují. 👻

V pátečním příspěvku jsem se zmínil o nové postavě, která se bude vyskytovat ve sborníku „Místa, co si pamatují,“ o českém knězi Bořkovi z Vilemína. Zároveň jsem slíbil, že osvětlím, co dělá v Anglii 14. století. A já své sliby plním nejen o Vánocích… 😃
Nu, řekněme, že ve 14. století k sobě měly obě země načas velice blízko, a to díky první manželce anglického krále Richarda II., Anně Lucemburské. Byla to totiž dcera Karla IV. a sestra Václava IV. a Zikmunda. Když se za anglického krále vdávala, necestovala do ostrovní země sama, ale s četným doprovodem – nu a fiktivní kněz Bořek z Vilemína mohl být jeho součástí.
Možná vás napadá další otázka – proč má zrovna onen český kněz čelit nemrtvým a dalším paranormálním jevům. Opět přispěchám s historickými souvislosti: protože se v Čechách 14. století děly opravdu podivné věci. Účastníkem jednoho setkání s nadpřirozenem byl i sám Karel IV. – to když jedné noci přespával v budově starého purkrabství na Pražském hradě společně se svým druhem Buškem starším z Velhartic. Nejprve slyšeli v síni, kde se uložili, kroky a poté se nějaká tajemná síla (možná poltergeist) chopila číše, stojící na stole, a před zraky vyjeveného Karla s ní mrštila o stěnu.
V době panování jeho otce, Jana Lucemburského, však v českých zemích řádili i nemrtví – anebo to alespoň ve své kronice tvrdí představený Opatovického kláštera, páter Neplach. Roku 1337 děsil lid ze vsi Blov nedaleko Kadaně jistý Myslata, zaživa pasák ovcí. Po své smrti nedošel pokoje, ale každé noci vstával ze svého hrobu a chodil nejen po Blově, ale i po ostatních vsích, načež tam dávil lidi. Místní se jeho řádění snažili učinit přítrž – takže ho vykopali z hrobu a byli zděšeni. Myslata byl totiž jako měch naditý krví a ukrutně křičel. Lidé však nakonec překonali strach, hodili pasáka na oheň a ještě mu prokláli hruď kůlem. Od té doby od něj měli pokoj. Brzy poté se však v Čechách objevil jiný nemrtvý, a to jistá Brodka, žena hrnčíře Ducháče z Levína. Aby lidé zabránili jejím nočním rejdům, nakonec ji probili třemi olšovými kůly. Vyteklo z ní tehdy prý opravdu hodně krve…
Není se tedy co divit, že páter Bořek z Vilemína má mnohé zkušenosti s jevy mimo náš svět, které může zúročit ve spolupráci s hlavním hrdinou sborníku, baronem Williamem de Hornetem… 💪😁

21/07/2024

Čas kvapí a za měsíc spatří světlo světa druhé vydání dobrodružného románu Aleca Palmera Srdce Sahary, přináležejícího k volné sérii Scott & Rogers. Proto jsme připravili sérii upoutávek a zajímavostí, které budeme cca po týdnu zveřejňovat.
Začněme tajemným saharským národem Garamantů, který si v románu Alec bere na paškál.
Jedná se o skutečnou starověkou civilizaci, která se kolem prvního tisíciletí před naším letopočtem objevila v libyjském regionu Fezzán. Ve svých spisech se o ní zmiňoval i slovutný Hérodotos, otec dějepisu. Garamantové prý zušlechťovali slanou půdu, chovali velká stáda dobytka a na vozech tažených koňským čtyřspřežím chytali domorodé Etiopany a odváděli je do otroctví. Další antičtí autoři Garamanty popisovali jako divoké pouštní barbary a lupiče žijící v primitivních obydlích, národ bez vlastní kultury a cti. Tak na ně donedávna pohlíželi i historici.
V druhé polovině dvacátého století však nalezli archeologové ve wádí Ajal, což je osmdesát mil dlouhá propadlina uprostřed pouště, trosky velkého města. Stálo na uměle vyvýšeném terénu, bylo obehnané hradbami a v době jeho největšího rozkvětu v něm žilo několik tisíc obyvatel. Vědci nejdříve netušili, kdo ho postavil, nakonec se však jejich pohled obrátil právě ke Garamantům, které museli pod tíhou nálezů de facto rehabilitovat.
Díky satelitnímu snímkování archeologové zjistili, že jsou pod písky Fezzánu pohřbené desítky měst a stovky menších osad. Postupně se ukázalo, že Garamantové tvořili vysoce vyspělou kulturu s vlastním psaným jazykem a s rozsáhlými znalostmi metalurgie. V architektuře se často inspirovali kulturami, s nimiž přišli do styku: svoje chrámy a hrobky odkoukali od Egypťanů anebo od Římanů. O jedinečnosti Garamantů svědčí i to, že se dokonale adaptovali na saharské klimatické podmínky. Pomocí důmyslného systému zavlažování pomocí fogár – podzemních tunelů, rozvádějících vodu z hlubinných ložisek – se jim podařilo kultivovat značnou část pouště a díky strategické poloze svých sídel ovládali všechny cesty mezi pobřežím Středozemního moře, které posléze zabral Řím, a subsaharskou Afrikou. Garamantské karavany přivážely z jihu sůl, pšenici, zlato a otroky a obchodovaly s nimi. Byli to také schopní bojovníci, kteří častokrát válčili i s Římany, neboť ti si je chtěli podmanit a učinit z nich svou provincii. Na druhou stranu však pro ně byla říše v období míru důležitým obchodním partnerem. Takže když došlo na konci čtvrtého století našeho letopočtu k jejímu úpadku a rozdělení, byla to de facto stopka pro transsaharský obchod. V té době přišla další rána – Garamantům začala docházet voda z podzemních zásobáren. Snažili se dostat do spodních vrstev, ale bylo to příliš namáhavé, umíraly přitom stovky otroků. Jejich civilizace pomalu zanikala a nakonec došlo k rozdrobení jejich království. Definitivním hřebíčkem do jejich rakve pak byl islámský vpád v sedmém století našeho letopočtu.
A právě tehdy začíná příběh Srdce Sahary. V prologu, který se odehrává v roce 775, navštíví arabský učenec Musa Ibn Ahmed poslední garamantské město, které si postupně bere poušť. Seznámí se tu nejen s tajemnou královnou Nemfir, ale zároveň je svědkem moci tajemného artefaktu, jemuž Garamantové říkali Ulld Tenarawen – Srdce Sahary – a ukrývali ho v síti fogár hluboko pod ústředním městským chrámem. A právě o něj na stránkách románu půjde především…
Srdce Sahary vychází již 23. srpna!

14/07/2024

Léto voní po dobrodružství!
Což takhle ponořit se do našich čtivých thrillerů?! 📖

V hlubinách Asie procitá dávné zlo! 😱
Postrach mongolské pouště Gobi, smrtící červ olgoj chorchoj 🪱, který prý dokáže zabíjet na dálku, procitá ze svého brlohu a jeho smrtící armády se derou vénami země k povrchu! Dokáže jim vzdorovat česká paleontologická expedice? 🦖
Neváhejte a sáhněte po dobrodružném sci-fi thrilleru mazáka žánru Aleca Palmera (Démoni pralesa)!
https://www.palmknihy.cz/ekniha/smrtici-cerv-392969

Vydejte se do horké a nebezpečné Kolumbie! 🥵
Před mnoha tisíci lety bylo v hlubinách džungle pohřbeno dávné tajemství, jež by dokázalo zničit celou naši civilizaci. Zkáze mohou vzdorovat pouze tři muži: ten, který má temnotu v mysli, ten, který má temnotu v srdci a ten, který je s nimi spjatý. 💪
První díl ultradobrodružné akční série Scott & Rogers vyšel v novém, upraveném vydání!
https://www.palmknihy.cz/ekniha/ztracene-mesto-402228

A pozor, již za měsíc vychází nové vydání druhého dílu série, Srdce Sahary! 💛🤗

Jsme malé začínající nakladatelství, specializující se na knihy českých autorů. 🇨🇿

03/07/2024

Malý pohled do naší nakladatelské budoucnosti...

Tak jo, je načase učinit jedno oznámení, které potěší zejména sci-fi fandy. 🚀🚀🚀
V říjnu minulého roku vyšla v Nemetonu má sci-fi novela Rakev, což byla de facto prodloužená verze stejnojmenné povídky, kterou jsem napsal v roce 2016. Musím přiznat, že jsem od novely žádný zázrak nečekal, i kvůli tomu, že jsem se při její tvorbě celkem natrápil. O to víc mě překvapilo, že zaznamenala velice příjemná čísla prodejů a setkala se s mnohdy nadšenými reakcemi od čtenářů a recenzentů, kteří si žádají více. A já jim rád vyhovím, protože se jejich nadšení nakonec přeneslo i na mě. Tímto tedy slavnostně oznamuji, že Rakev bude mít pokračování, a to rozsahově možná i o něco delší. Bude se jmenovat Rakev: Odplata a jeho hlavním hrdinou bude muž, s nímž jste se mohli seznámit na konci novely. Rafael de Santis, bývalý člen speciální jednotky SMHF (což je akronym vzniklý ze Securing Monuments of Humanity for the Future), nyní ochrnutý a zalitý v rakvi.
Mohu slíbit minimálně dva flashbacky z jeho života. Jeden se bude odehrávat během posledních měsíců války mezi Panamerickou konfederací a Asijskou hegemonií, kdy jednotka SMHF skenovala památky, ohrožené blízkostí fronty, aby mohly být v budoucnu rekonstruovány pomocí programovatelné hmoty, na jejímž vývoji se tehdy usilovně pracovalo. Rafaela a jeho jednotku tedy zastihneme poblíž Lomené pyramidy faraona Snofrua v Dahšúru. Druhý flashback pak bude poválečný a Rafaelova nová jednotka v něm bude cestovat do hlubin Sluneční soustavy, aby tam prozkoumala umělý objekt, který ovšem není lidského původu. Dodám jen, že tehdy přijde ke svému postižení, které ho následně zavede až na stanici Asylum na oběžné dráze Uranu, kde probíhá program Lazarus. Setká se zde se svým bývalým velitelem, neohumanským plukovníkem Erikem Laginou, jehož tým se chystají technici z Asyla zalít do speciálně upravených rakví a vyslat dolů, do hlubin Uranu, za hranici tajemné Bariéry, pod niž se nesmí sestupovat… Netřeba dodávat, že jejich mise vyvolá u Rafaela značnou zvědavost, a tak se pustí někam, kam se pustit nikdy neměl... 🚀🚀🚀
Pokud bude vše ideální, rád bych se na psaní novely Rakev: Odplata vrhl na podzim. Pokud by se vše zdařilo, mohla by se na elektronický knihkupecký pult dostat na začátku příštího roku.
Tím ale není oznámením konec, ba právě naopak.
Už mám celkem jasno, kdy se vrhnu na slibovanou space operu Kladivo – bude to v roce 2026, její vydání tedy vidím předběžně na rok 2027, bude to jak v elektronické, tak i v tištěné verzi. Zároveň očekávejte i sborník povídek ze světa Vesmírné asociace, nazvaný Protože my jsme Vesmírná asociace! (jinak to prostě nejde) a knižní zpracování Mise Eridanu, což byla v původní verzi prequelová série minipovídek, které se nepravidelně objevovaly na facebookové stránce věnované Vesmírné asociaci. Zároveň je díky Nemetonu reálné, že v budoucnu opravdu vznikne trilogie, navazující na původní pentalogii a odehrávající se cca o třicet let v budoucnosti, v časech, kdy přijde temnota...
Tak mi držte palce, ať mi vydrží elán a síly a všechny tyhle plány vyjdou… 🚀🚀🚀

24/06/2024

Kdybyste náhodou neměli ve středu večer co na práci, tak mrkněte na instagramový stream, v němž bude našeho šéfa Aleše Pitzmose zpovídat blogerka Wendy Vivien Šimotová. 🤗🙂

Edit: stream nakonec odložen z osobních důvodu na straně Aleše Pitzmose, konat se bude až po prázdninách, termín včas upřesníme.

21/06/2024

Dnes sice slavíme narozeniny, ale jelikož dárky raději dáváme, než dostáváme, rozhodli jsme se jako dík za vaši přízeň cca na týden nacenit skvěle hodnocenou sci-fi novelu Rakev od Aleše Pitzmose jen na jednu korunu. Tak neváhejte!

Na sklonku 21. století je populace Země složena z neohumanů, kyborgů a personifikovaných počítačových programů. Praví lidé se stávají vymírajícím druhem. Jeden z nich, konstruktér vesmírných lodí Nathaniel Reed, utrpí vážná zranění, když se s ním zřítí magnetický výtah. Od té doby je od krku dolů ochrnutý a vrátit se do života může jen díky celotělovému exoskeletu, s jehož používáním se však jako zarytý tradicionalista těžko smiřuje. Proto se přihlásí do Programu Lazarus – pokud jej absolvuje, spraví mu v nemocnici sv. Ignáce, která je proslulá svým špičkovým neurologickým pracovištěm, páteř a poškozenou míchu. Má to jen jednu vadu na kráse. Program se totiž řídí heslem: Chceš být zdravý? Tak si to odpracuj! Nathanielovým úkolem je těžit 365 dní diamanty v drtivých hlubinách planety Uran. Během té doby je svědkem mnoha podivných jevů, kvůli nimž postupně začíná pochybovat o své příčetnosti. Navíc se poblíž místa, kde pracuje, nachází tajemná Bariéra, pod niž se nesmí s těžebním modulem sestupovat. Nathaniel postupně nabývá dojmu, že hlubiny Uranova pláště nejsou tak mrtvé, jak se na první pohled zdají být…

K dispozici na Palmknihách.

https://www.palmknihy.cz/ekniha/rakev-390228

21/06/2024

Dnes slavíme druhé narozeniny a náš šéf Aleš Pitzmos má pár věcí na srdci. 🤗

Na dnešek připadají jedny narozeniny. Mému děťátku, Nemetonu, jsou přesně dva roky! 21. června 2022 mě totiž při cestě vlakem domů z práce napadlo, že se v rámci mé literární tvorby postavím na vlastní nohy a založím nakladatelství. Musím přiznat, že to byl jeden z nejlepších nápadů, co jsem kdy měl.
Během všech těch let, co píšu (děsivé je, že příští rok jich bude už dvacet, začal jsem totiž v roce 2005), jsem spolupracoval s několika nakladatelstvími, z nichž některá byla ta největší na českém knižním trhu. Nikdy jsem ale nenašel takové, které by věřilo mně a mojí práci. Alpress byl jen fabrikou na knihy a externí redaktoři nedělali svou práci rádi, o MOBĚ raději pomlčím, Carcosa (u níž vyšla Synchronicita) zas neumí novinky českých autorů prodat. Nejlépe to vypadalo zpočátku v Brokilonu, nicméně od roku 2017 přestal dělat jakoukoliv propagaci, což se v konečném důsledku projevilo na prodejnosti posledních třech knih Vesmírné asociace.
Díky Nemetonu mají konečně mé knihy péči, která jim náleží. Zároveň se jim začalo dařit (čím to asi je...?) a za svou práci (která je nemalá a zabírá mi většinu mého volného času) nyní dostávám i adekvátně zaplaceno. Jen pro příklad: Smrtící červ, který vyšel pouze elektronicky, mi za tři měsíce vydělal tolik, co Synchronicita, která vyšla u Carcosy, za roky dva. Do dnešního dne prodal Nemeton takřka 500 e-booků, vám všem, co jste si knihu poctivě koupili a nesháníte ji někde pokoutně na internetu, patří můj dík. Není tedy vůbec o čem přemýšlet – žádné rukopisy už k posouzení posílat nebudu, všechny mé budoucí knihy (včetně Admirála Byrda a tajemné kněžky Vrilu, na toho si ale ještě chvíli počkáte…) již budou publikovány jen v mém vlastním nakladatelství, ledaže bych dostal nějakou nabídku, která se neodmítá, ale o tom za současného tristního stavu českého literárního trhu, kde jsou autoři jen levnou pracovní sílou, vážně pochybuju…
Co se týče stávajících spoluprací, tak Carcosa na začátku roku na svém FB sama uvedla, že žádné novinky z pera českých autorů již v budoucnu neplánuje, takže potud vyřešeno. S Alpressem jsem rozvázal spolupráci již na konci roku 2021. S Robertem Pilchem z Brokilonu jsem minulý rok konzultoval možnost vydání Smrtícího červa a Admirála Byrda v edici Brokilon alternativa, nicméně z jednání nakonec sešlo, protože Brokilon v současnosti zužuje své ediční portfolio a v alternativě už budou vycházet jen knihy Jana Kotouče. Jediné, o co Robert projevil zájem, byla nová space opera z mého pera - Kladivo -, ale ta ještě ani není na světě, na její sepsání se vrhnu někdy v roce 2026. Jelikož v té době již nebude problém vydat ji v tisku v Nemetonu, nakonec jsem s Robertem na konci minulého roku spolupráci též rozvázal. Navíc jak už jsem napsal v úvodu, nemá cenu spolupracovat s někým, kdo nevěří mně ani mým knihám. Tímto krokem se ze mě de facto stal nezávislý autor. Můžu si dělat co chci a psát co chci a zároveň už nemusím mít obavu z toho, že by nějaká má kniha nevyšla (například kvůli tomu, že v současnosti není daný žánr in apod.), případně se doprošovat u nakladatelů, což jako autor čtrnácti publikovaných románů opravdu nemám zapotřebí. Je to skvělý pocit. Navíc to vypadá, že aktuálně není ani o co stát. V nejnovějším newsletteru DILIE (Divadelní a literární agentury) jsem se například dočetl, že licenční smlouvy jsou nově ještě více nastaveny v neprospěch autora...
Na závěr bych chtěl něco málo napsat k tištěným knihám, na jejichž vydávání bych se chtěl též vrhnout. Nebude to ale tak, že by Nemeton najednou začal vydávat všechno tiskem, to opravdu ne. I z toho důvodu, že se mi vydávání e-knih osvědčilo a je to ta nejjednodušší a nejrychlejší cesta mého díla přímo k vám, k jeho konzumentům. Před vydáním Smrtícího červa, což byla první opravdová novinka, kterou jsem pod křídly Nemetonu vypustil, jsem želel, že nevyjde v tisku, že si ho nepodržím v ruce, nepřičichnu k němu. Nakonec jsem ale zjistil, že je mi to úplně jedno a těší mě zejména to, že je kniha na trhu a že se prodává. Přehodnotil jsem tedy strategii. V budoucnu se chystám sepsat a vydat velké množství titulů a k radosti mi úplně stačí, když vyjdou jako e-kniha, jen ty nejvýznamnější z nich vyjdou v tištěné podobě. Navíc si myslím, že e-knihy před sebou mají ještě velkou budoucnost, protože mají oproti tištěným knihám nezanedbatelné výhody: jednak nezabírají v bytě vlastníka tolik prostoru a jednak je lze snadno brát kamkoliv s sebou. Pro mě coby nakladatele je výhodou to, že lze jejich sazbu jednoduše udělat ve Wordu, zároveň odpadají náklady za tisk. A navíc je nesporným faktem (byť mám hodně daleko k ekoaktivistům a podobným individuím...), že jsou ekologické. A já bych nerad svou nadměrnou tvorbou ničil naše krásné české lesy.
Úplnou tečkou tohoto mého narozeninového traktátu budiž jedno oznámení: týká se právě první nemetonské tištěné knihy. Původně byl plán vydat ji na podzim tohoto roku, ale kvůli značným změnám v osobním životě (stěhování apod.) jsem se rozhodl přesunout tento důležitý nemetonský mezník až na rok příští. Na 90 % budou tím titulem Přízraky Býčí skály, druhý díl volné trilogie Übermensch. Proč na 90 %? Protože je možné, že je ještě jeden titul na pozici první tištěné knihy Nemetonu předběhne. Nechte se překvapit… 🙂