Píšu vám, já, Božena Němcová

04/06/2023

Jedno z prvních vydání; kolik už jich bylo?

Srdcovka ♥

08/04/2022

22/01/2022

Malé včerejší ohlédnutí s rozhlasem:NejnovějšíVčera
Poslechněte si podcast: Božena Němcová. Žena zmítaná poměry i vášní
Dnes uplynulo 160 let od úmrtí Boženy Němcové, spisovatelky, buditelky a také ženy, která se vzepřela dobovým konvencím. Další Příběhy z kalendáře můžete poslouchat online na webu Dvojky a v aplikaci mujRozhlas.

15/10/2021

Doporučuji

Není snad nikdo, kdo by neznal Boženu Němcovou a její Babičku ❤ V reálném životě se jednalo o dva velmi těžké osudy. Václav Černý ve své knize popisuje život krásné, mimořádné a statečné ženy, nadané spisovatelky a zkoušené matky, která ve svém nejznámějším díle vytvořila básnickou idylu, sen o svém dětství, vzpomínku na to, co se už nikdy nevrátí a co vlastně ani nikdy neexistovalo.

26/04/2021

Poděkování Šemberovi v dopise bez datumu, nejspíš s podzimu 1854 pokračuje:
II...S radostí bych ale pokračovala/ V překladu pro mládež viz první část/ , kdyby chtěl vydávat ty knížky / páter Šulc/ dle lepších, aby obsah byl užitečný, rozmanitý, a v lahodné dětem řeči. Aby i z přírodopisu více tam bylo, i z historie, národopisu...někdy bych do toho vpletla původní povídku, jichž několik pro děti mám....nevím ale jak by se to Holzelovi líbilo, neboť by mi musel dávat alespoň 8f honorář, kdežto za ty řemeslnické, bezduché překlady snad ani 5f nedá. To je prozatím moje naděje.
Pan Pospíšil to je také pěkný kunt- z vlastenectví a čiré šlechetnosti vydává moje báchorky; na archu mi ale strhl 1f, tedy jen 5f- pak si strhl 30 f za knihy, které jsem vybrala(největší příčina, že dluh ten tak narostl, byla ta, že jsem ty knihy rozdávala mezi sedláky, abych jim udělala chuť na čtení) - dal mi v červenci polovic, a ostatní peníze dostanu až kdys, až budou báchorky všech 6 svazků dotištěny; 7sv. se netiskne, protože má ještě 100 exemplářů. S tou novellou/Babičkou/ mám taky kříž, několik těch knihkupců, Němců nevydávají rádi cos českého a ti čeští zas neradi platí.- Celá ta novella ovšem není tak výborná :Je to tichý život venkovský, zvyky, obyčeje, svátky i pověry lidu...
Věřte mi ale, když člověk sedí při práci, a najednou mu napadne: "A co pak s tím? Pak to musíš nechat ležet, až to celou zajímavost ztratí" to mi všecka chu´t k práci přejde......Zde je blaze/ v Praze/ kdo má peníz! Tuze by mne to potěšilo, kdybyste mne zde navštívil. Mějte mne omluvenu, že Vás tak dlouho čtením zdržuju, mnohomluvení, ženská slabost!- Děti moje vzkazují svoji úctu....Zachovejte v přízni Vaši vždy upřímně Vás milující

25/04/2021

Dopisem bez data LP1845 děkuje Šemberovi za zápůjčku zlatých; o příspěvcích a podpoře paní Čermákové; zmiňuje se o Klácelovi a o překládání stejně jako dalších zprávách, a o své churavosti

Lze hádat rok dopisu z toho, že v srpnu 1854 léta mj Šemberu žádala o pomoc
I.
Velevážený pane a příteli!
List Váš obdržela jsem, i s přiloženou 50f. Poněvatž jse neudali číslo domu- což se mojí vinou stalo- poptával se listonoš na policejní direkci...
Jak mne velkomyslný ten dar překvapil, to ani vypovědít nemohu. Kdybych těch nejvroucnějších slov použila, nevyslivly by ten můj radostný, vděčný cit. Když jsem do Prahy přijela, na druhý měsíc bude rok, odevzdali mi dva pánové 60f, co sebrané příspěvky několika dobrých duší. Ale za krátko nezbylo mi groše; uplatila jsem dva měsíce stravu, obuv, a jiné potřeby, které chlapci zde, v Praze měli...Od té doby se nikdo nezmínil, a byla zima, nemoce...Teprv, když jsem už nevěděla rady, obrátila jsem se zase s prosbou a bylo mi doručenio 25f.- (jediná matka to malíře Čermáka, šlechetná, vysoce vzdělaná paní, mně leckdy poslala pomoc, aniž jsem dlouho věděla, odkud ta 5f každý měsíc přichází)Každý neumí dát, aby groš v dlani nepálil, někdy to byla trpká almužna. raději jsme hlady trpěla, než bych byla řekla takovým...
Štědrý dar i dárce zůstane nám všem navždy v paměti; i Vám, drahý příteli velice děkuji...
Nemějte mi to za zlé, ale když se v takových přátelích zmejlí, jako mi byl Matouš /klácel/, tu musí důvěra klesat...Před vánoci poslal mi po dlouhé době list a 9f. List měl tvář upřímnou, ale jádro nebyloJá mu srdečně poděkovala, ačkoli, musím říct, že mi to nebylo milé, poněvadž v listu samé stesky byly...Však on i v jiných věcech se mění, snad se o tom dozvíte z jiné strany cos bližšího.
Pan páter Schulz odporučil mne k Holzelovi do Olomúce co překladelkyni pro bibliothéku, kterou chce vydávat pro mládež...první svazek se mi ale nelíbí- je to práce příliš běžně zpracovaná, lichá, plná nezáživné pro děti morálky.

24/04/2021

II. z dopisu neznámému z Prahy 27. srpna 1854
..Ale právě mi napadá, že by to nebyla špatná věc, kdyby tak najednou všicky naši dlužníci ztratili paměť.- Co myslíte?- Alespoň takhle, na několik let, až se mi líp povede...
Vy jste mi popsáním hor laskominy nadělal. Já jsem letos jak vězeň...Dne fičí ledový vítr...Jen na týden, na čtrnácte dní někam ven a moci bezstarostně žít!...neboť cítím na sobě nešjen tělesní, ale i duševní ochablost, slabost. Spaní, kterému jsem se nikdy ráda nepodvolila, podléhám nyní bezvolně.
Málo jsem nyní psala co jste odešel- a co jsem psala- skoro samé toliko listy a žádost, a mezi námi řečeno, budeť papíru as škoda, beztoho nic nedostanu...Běhala jsem , starala se pro nic za nic.
Zítra navštívím Hanku Frič u mne byl s přítelem Sojkou a trochu mne z mých trampot vyvedli...
Ostatně, obraz u Staňků co je, ač jsem dobře trefená, přeci už není obraz mé nynější podoby- jsem mnoho starší od té doby- a pak, ani kroj, ani postavení moje, jak v obyčeji mám, se neshoduje, to bylo gesto Staňkovic. Kdyby to jednou mělo být, těšilo by mne to o to víc, kdybyste vy mladší to vyvedli, abych s vámi byla; do řady těch starých učenců se nehodím. Ale je na to dost času, jestli umřu , máte tu přece můj obraz, zůstanu-li živa, máte tu mne- a tudy není naspěch.
Jak ráda blouzním, že mne navštívíte na horách....Proč pak naříkat, že je to jen sen- když mi zůstane toho pocit na celý den; za takový sen já vždy srdečně děkuji...
Teď si lehnu, pod tou prachovou peřinou se to spí teple a příjemně, tu člověk se ukryje před veškerou zlostí osudu a zapomene na celý svět
- dopis zde končí bez loučení a podpisu

23/04/2021

Dopis neznámému psaný následující den 27. srpna 1854 léta opět líčí strasti, od uvěznění manžela Němce, žádostech o podpory, ale i touze po krásnějších chvílích, o své podobizně proLadu Niólua vzpomínkách na minulost
Dopis je bez oslovení a otiskl jej prvně J. Sojka v díle "Naši mužové"
I.
"Věřte, že bych Vám tuze ráda psala, akle dostala jsem právě tuze mrzutou zprávu z Uher, že jsem dosud celá pitomá starostí nad tím. Slyšte! Daněk z Bystřice/ o celé události je zpráva v předchozím dopise jakož i o Daňkovi samém/ přijel do Ďarmot a vybídl muže, aby s ním jel do Bystřice....uvalilo se na ně podezření, že jsou ruští emisarové! Než se vyšetřili, než přišla odpověď z Prešpurku, trvalo to 14 dní; pak je pustili...Němcovi zotvírali všecko, konfiskovali každý papírek...Nejvíc mne mrzí, že nespálil moje listy, Havlíčkův obraz...byla to lehkomyslnost. V mých listech najdou potvrzení, že jsem Slovanka, že přeju Rusům, že nenávidím Němce.... Jsou to pěkné zprávy, viďte?..Musím se nyní po nějaké službě ohlížet- kde a kdy nějakou najdu, to nevím: Milý příteli, někdy se mně to živobytí tak hnusí, že bych je hned odhodila. Když si ale pomyslím, že je na světě tisíců a tisíců lidí mnohem, mnohem nešťastnějších, pak se stydím, že jsem tak malomyslná... Bývají okamžení že se člověk zamyslí v minulosti, kde se potkává s osobami drahými; zmocňuje se člověka tužba nevýslovná, ty myšlenky moci uskutečnit, vidět osoby ty, promluvit s nimi, požalovat si jim, odprosit, pomilovat jich. I já mívám nábožné chvíle, kde duše moje ponořuje se v nejtajnější skrýš srdce...Dlouho tam vzpomenutí dlívám...taková okamžení jsou mi, ač bolná, přeci sladká. -To by přeci hrozné bylo, kdybychom neměli pro nic paměť, kdybychom nemohli žít také minulostí!...

21/04/2021

II. část dopisu z Prahy ze dne 26. srpna 1854 příteli Šemberovi
..Chtěla jsem jít, ačkoliv by to byl perný kus chleba, celý noci i dni být s ní a mezi blázny/ za společnici bohaté dámě/, ale lákal mne dobrý plat,3f. denně. Ona ale začala najednou příliš řádit...Přece se však musím po nějaké službě ohlédnout, abych mohla rodinu uživit. Kdyby ste věděl o něčem ve Vídni, já bych šla i jinam, to jest, kdyby se mi to vyplatilo. Mnohdy se trefí, že hledají do domů správkyně, společnice k churavým dámám na cesty a podobné služby, které se dobře platí. V takovém pádu, kdybych dostala službu dobrou, ale ne stálou, dala bych Dorinku zatím k p. Hanušové, za Jarouška bych platila, Karlovi dala na stravu, a byli by po čas opatřeni...Ve Vídni se přece spíš něco trefí než zde, není tam tolik ohledů...Ach, kdybych měla peníze, jela bych k Vám sama a něco si vyhledala, co by mi i pro budoucnost živobytí zajistilo, nebo´t nevím jak to dopadne...Äle darmo plány dělat, když není k jich vyvedení. -
- Buďte tak laskav, poptejte se někde, dejte někomu komissí-jestli byste něco našli. Věřte mi, příteli, kdyby mi tak zle nebylo, že bych se nedotírala.- Ale mám dluhy, potřeby veliké, co mělo nějakou cenu prodala jsem, a přece při té drahotě nemohu zaopatřit co nanejvýš třeba. Máme mnohdy hladu dost.
Karel je ve společenské zahradě zdejší co učedník; měl k botanice vždy zvláštní chuť, je slabý...Pán je s ním spokojen.....Vůbec jsem se naučila za ten rok lidi-" v nouzi poznáš přátele"- pravda svatá. Mnohou pevnou důvěru, mnohý krásný ideál jsem pochovala. Ale že bych i přátelství Kl /Klácela/ zvrhnuté viděla, na to jsem nepomyslela.A přece se tak stalo. Budiž!...Ale zklamal mne, já mu nemohu více věřit. také si už od prosince nedopisujeme; k čemu také./ Helcelet už v roce 1853 píše Hanušovi" Svatý duch= Klácel jaksi se už od ní odvrátil, jaksi se jich štítí"/
Že jste zdrávi, to mi řekla paní Šafaříková, když se z Vídně vrátila, těší mne to velmi. Já přeju každému všecko dobré, a to nejlepší dobrým duším jako ste Vy.
Prosím Vás ještě jednou, kdyby se Vám něco trefilo, co byste pro mne za vhodné uznal, spravte mne o tom, nebo mi dejte nějakou raddu....
Buďte zdrávi všickni...Vaše upřímná přítelkyně

20/04/2021

O den později než Marjkovi, 26.srpna 1854 roku píše další obsáhlý, zoufalý dopis, tentokrát příteli Šemberovi: Naříká si na churavost a bídu, na Němcův úplně zastavený plat a na malý odbyt jejích literárních prací. prosí ho o pomoc hledat jakoukoliv službu ve Vídni a o synu Karlovi; zmíní se i o rozchdu s Klácelem.
Dopis je zase rozdělen:

I.
Mnohovážený příteli!
Dávno už tomu, není-li pravda, co jsem Vám napsala? Věčné jeremiády /(knižně) nářek/, ustavičně přežvykovat ty hnusné věci,to mne už mrzí- a potěšitelné co psát, nemám. Ach, dobrý příteli, mnoho, příliš mnoho to na mně doléhá, jedna rána stíhá druhou.
Dost se přemáhám, snažím se udržet ducha pevného, ale tělo klesá, slábne; jak dlouho to vydrží, nevím. Od smrti mého dobrého Hynka churavím ustavičně, červ žere na ústrojí mého života, proti němu není léku. K tomu ta starost o materielní blahobyt rodiny, nepokoj, nouze, bída a všemožné trampoty, nedají se ani poněkud zotavit, ani uzdravit. Poslední čas ke všemu přišlo i to, že zadrželi Němcovi všecek plat a sice z té příčiny-Daněk/syn sládka Dańka, přítele rodiny Němců/ je v Bystřici je sládkem /Baňské, v Uhrách/. Přijel pro Němce, vybídl ho jet s ním a čas u něho zůstat. N. si vzal dovolení na 14 dní...tam odtud, nepředloženci vyjeli si do Sv. Mikuláše. Daněk chtěl tu vyhlídnout dvorec ku koupi.. Neměli ale pasy. Žandarmerie je sebrala; byli zavřeni jako ruští emisarové....trvalo to 14 dní co seděli. Zatím se prohledávalo i u D. i N....konfiskovali mu všechny knihy a obrazy a moje listy. Nuž, v těch nenašli jiného nic, než že jsme Slované,(alespoň já) milovníci Slovanstva .....Ale jak už v Uhřích všecko samý nepořádek, tak i v tom, zadrželi mu plat libovolněaudali, že jel na Slovensko zur Verbreitung panslavistischer Tendezen!- U nich je každý Panslav- Rusophyl kdo mluví slovanským jazykem...
Nejsmutnější je to, že nemáme od čeho živu býti: Dřív posílal mi 15f. měsíčně. Nyní pranic. Literaturou se nemohu uživit, mám víc práci, jmenovitě jednu novellu/Babičku/, a nemohu to odbýt jak bych si přála, neboť Pospíšil vezme kdo mu dá zdarma práci, jinak ne. Je vůbec špatný odbyt...Ženskou práci ještě hůř, neboť veliké množství pracovnic bez práce. V některé písárně dostat místo není zde móda- co počít tedy?
to
nským jazykem...

15/04/2021

závěr dopisu z 25.srpna 1854 roku panu děkanu Markovi; vyslovuje žádost o pomoc a doušku nakonec jako přímluvu přidává Dr Staněk, rodinný lékař

III...Já bych se žádné práce neštítila, jen kdybych věděla, že vydělám dětem na živobytí - Nevím kam se obrátit, co počít- Věc ta bude bezpochyby dlouho trvat; nemáme přátel ve Vídni, ani na poptávku, neřkuli na pomoc. Záleží na na Kempenu, / tehdejší ministr Rakou-Uherské vlády, šel i po Havlíčkovi viz. Ministr Kempen prý má úřední podáni o tom, že Havlíček spisuje zde republikánským i atheistickým.../ a já bych musela k němu, mělo-li by to co prospět...
Velice prosím, Vašnosti, můžete-li mi něčím přispět, anebo víte-li jakou stálou pomoc pro mne, učiňte to. Já Vás znám jako muže šlechetného, lidumilného, proto se k Vám důvěrně obracím i doufám, že mi nezazlíváte.- Výpomoc, kterou ste mi tenkrát dal pro onoho muže, poslala jsem mu po poště, beze jména; netušil ani odkud ta. potřebná mu pomoc přišla.
Doufám, že list ten Vašnosti ve zdraví najde. Kdo toho daru Božího nemá, tomu trudno na světě.
S nejhlubší úctou a srdečným pozdravem zůstávám Vaše oddaná přítelkyně

K listu připisuje daný doktor Staněk, že ho B.N. prosila, aby za ni orodoval.. já jsem jí na to dodal mysle, aby sama svůj stav vylíčila v listu k Vašnosti, že ho odešlu a svojí prosbu k její připojím.
Z této smělosti se vyznávaje, prosím Vašnost nejen za odpuštění, ale i možnou jakkoliv podporu pro tuto ušlechtilou duši...
Vašnostin upřímný přítel i ctitel

14/04/2021

Dopis Markovi z 25.srpna LP1854 pokračuje o nemoci a finančních problémech, o dětech.. Ležela jsem skoro celou zimu, bylo mi velmi zle, a dosud se nemohu zotavit. Muž mi nemůže posílat více než15f měsíčně, an i tam je draho; kam s tím? - je nás pět osob, dvě děti chodí do školy, nejstaršího dala jsem do společenské zahrady k panu Fialovi, poněvadž je také slabého těla a rychle roste. On má právě k tomu velkou chuť; pán je s ním spokojen. Musím ho ale doma stravovat; to dobrotiní mi prokázal, že ho přijal zdarma k vyučení.
Zásoby v čemkoliv neměli jsme nikdy; jestli byl někdy nadbytek, byli
také chudí přátelé, kterým pomoc povinnost kázala;...žijeme co nejskromněji možno, jen aby hlad nebyl a slušně se mohlo mezi lidi jít; a přeci, tolik to stojí. Prodala jsem co jakous takous cenu mělo, dluhy mám- nyní dokonce zbavena jsem i toho, co mi mohl muž měsíčně posílat Na podporu přátel nemohu se spoléhat, když má každý, sám se sebou co dělat v těch těžkých časích. Literatura mně neuživí;...pan páter Šulc slíbil zaopatřit mi překládání spisů pro mládež..., ale také to k ničemu nepřichází. Já mám více prací rozdělaných, které bych mohla dobře odbýt, ale co je to všecko platno...Ženskou práci čeho vydělat, dokonce nemožno. Měla jsem přijmout službu společnice u jedné melancholické dámy, v zdejším blázinci, s dobrými vyhlídkami. Chtěla jsem se té trpké službě podrobit, ale ona začala najednou tak tuze řádit, že k ní nemohou nikoho, mimo silnou služku pustit....- Nevím kam se obrátit, co počít..... nemáme přátel ve Vídni, ani na poptání, neřkuli na pomoc...
Doufám, že i mně zas někdy slunce zasvítí, ale kdy to bude a co ještě do té doby zkusím, to ví jen Bůh.

13/04/2021

25.srpna 1854 píše z Prahy Markovi obšírný dopis; vyslovuje v něm prosbu a líčí nemoc syna a svojí v Uhrách, zmiňuje si o manželově problémech, o skonu Hynka a finančních trablech. K listu připojuje dodatek přítel, Dr Staněk

I.
Velectěný pane!
Prosívala jsem často za jiné lidi, činíc to ráda, bez ostychu; nyní ale, kdežto neštěstím přinucena za sebe samu a rodinu prosit mám, přichází mi to zatěžko i tenkráte, když se k nejšlechetnějšímu srdci obracím/ Antonín Marek byl důvěrný přítel Jungmanna a jeho pomocník, děkan v Libuni u Jičína/
Snad učinil někdo zmínku o nehodách, které nás již děle roka stíhají?-jestli ne, povím v krátkosti...
Lonskou zimu roznemohl se mi nejmladší chlapec již podruhé na typhus, lékař řekl, že nesmí do roka školu navštěvovat, že musí být na venku má -li být zdráv. Dcerka moje též zdravého povětří zapotřebí má, já také churavěla, odjeli jsme tedy všichni tři do Uher k mužovi...Přijela jsem tam v máji a rozstonala se. ještě jsem ležela, potkala nás druhá nehoda, muž přišel do vyšetřování kvůli roku 1848...někdo nás udal... ...byl hned z úřadu a platu suspendován..a vyšetřování se vedlo. To bylo lonského roku na začátku června a po dnes není tomu konec; ba poslední čas se to ještě zhoršilo, přišli na stopu, že jsme ještě Slované, a že přejeme víc Rusům než Němcům.
Tento měsíc mu byl i plat poloviční/ alimentací/, který dostával zadržen. Ostatně je na svobodné noze, jen se nesmí z Ďarmot vzdálit
Já byla u něho v Uhřích až do října. zatím se zde, v Praze nejstarší můj syn /Hynek/ roznemohl na plicní neduh. Byl v šestnáctém roku, příliš rychle rostl...Já dlouho nevěděla, že stůně, neboť celá naše korrenspondencí se zadržovala. Když jsem se to dozvěděla, půjčila jsem si peníze na cestu a s dětmi odjela...Já přišla sem, a syn druhý den skonal. to byla třetí, nejbolestivější rána...
Nereptám proti Bohu, ale mnoho na mne ukládá, duch můj snáší to trpělivě, ale tělo klesá.

12/04/2021

22.května 1854 léta prosí opakovaně o půjčku u Purkyně a podává zprávu, že píše/ Babičku

Velectěný pane!
Prosím vás, nehněvejtese, že Vás s takovou mrzutou žádostí obtěžuju; ale já věru nevím už, co si počít, nemám groše peněz, a bez těch není živobytí možné. Dnes nemohu ani psát, protože nemám tolik peněz, abych si koupila papír. Kdybych sama byla nic bych si ze študenského života nedělala, jen když si trochu hlad zaženu, ale když se mám starat o tolik krků,... Já vím, že si pomyslíte: Copak já ti mám pomoct, já toho mám sám dost. Já také nezapomněla, že jsem dosud Vašnostina dlužnice za mnoho- a také bych vás nikdy neobtěžovala- Ale jak si pomoci? Tento týden dohotovím práci jednu, ale nevím kdo mi ji otiskne a co mi za ni dá. A jak jinak vydělávat, Jak budu hotova osmělím se Vašnosti ji ukázat a o Vaši radu a úsudek prosit . Paní Čermákové/ matce malíře Jaroslava Čermáka/ jsem kousek četla a líbilo se jí to velmi...
Jen se nehněvejte na mně a můžete-li tak mi nějaký zlatý peníz zapůjčte. S největší úctou vaše služebnice

11/04/2021

V Praze 7.února 1854 žádá Hanka dopisem o zapůjčení některých knih...na krátký čas Bohyni slávy a Zpěvánky od Kollára a první čtvrtletí včely z roku 1848. je mi toho třeba, ale nemohu se nikde obejíť...ale choroba nedovoluje mi celého čtvrt léta již ze světnice vycházet...

7. února téhož roku píše Purkyňovi, žádá o zapůjčení ruských knih pro L. Hasmanna a o své chorobě..Byla jsem požádána od p. Hasmanna, redaktora Moravského listu v Brně, bych mu zde, v Praze knihy ruské, na přiloženém lístku popsané vypůjčila...
Sama bych k Vašnosti přišla, ale posud nebyla jsem z pokoje, an mně den co den křeče moří, že jsem už promrzelá sama nad sebou...

24.února téhož roku píše Hankovi a taktéž žádá o ruské knihy pro Hasmanna a žádá i další knihy pro sebe; opěvuje, aby byla více pěstována ruština

10/04/2021

III. závěr dopisu p. Huškovi z 50.listopadu 1853 psaného v Praze/ stěžuje si v něm na drahotu a prosí o trochu brambor

- To aspoň udělali na jeho/manželovo / odvolání, že slouží nepřetržitě 29 let, že mu dali alimentaci, dvě třetiny, tedy 42 fl, ale kam to stačí, když musí zůstat tam; a ty děti vzít a zůstat s ním v té divoké zemi, kde je všecko ještě jak před 500 lety, to přece by bylo nesvědomité, co by z nich bylo. Tu reálku bychom přeci rádi, aby ji odbyli, a byť jen nižší, Karel je už ve třetím roku a pak chce na zahradnictví, on má chu´t a vlohy k botanice a hudbě a je slabé konstituce. Jak to všecko dopadne nevíme, muž nebyl ještě pranic tázán....Ale co platno, příteli, víte v jakých časích žijeme...neplatí žádná spravedlnost...
Člověk trne, když vidí to pronásledování, všeho co české, to utlačování češtiny ve školách, ouředníků, kam to povede?...Ale nechme to , všecko má svůj konec a jazyk náš bohdá nezhyne; když už se to nestalo nestane se to také-......z nejhoršího by byla přeci jen nejlepší penze, mohl by zůstat/ manžel/ v ˇČechách...
Jen kdyby už jistota byla, jak to vypadne, abychom zatím nepřišli o všecko...Zde je náramná drahota, zvláš´t v chlebě, mouce a palivu a bytech; musela jsem do nového stavení a mám celý den topit, ale to je co říct, když se na trošky uhlí kupuje, cent je za dva f., dříví sáh měkkého za 11f., tvrdé za 14f.; chleba za 30kr., jako jindy za 15 a korec brambor za 5fl.- To je bída, myslela jsem, jestli Vy kdy do Prahy něco posíláte, jestli by Vám možno bylo trochu těch brambor nám poslat. Nehněvejte se ale, a jestli by Vám to mělo obtíýe dělat, a nebo kdyby mě dovoz měl mnoho stát, tedy to nechte. Věřte, že s bolestí to píšu.....já nemám na zimu ničeho, těch několik zlatých na dvoje hospodářství nikam nestačí a už jsme si beztoho na moji cestu vypůjčit si museli. nevím čeho se chopit, abych to živobytí protloukla; kdybych se i z toho zármutku probrat chtěla a psala, není koho kdo by v češtině rád tiskl, není odbyt....
Muž Vás pozdravuje srdečně a je zoufalý nad smrtí toho nadějného chlapce a nad svým postavením...
List, prosím Vás spalte!
Jak se Vy máte a rodina? Přála bych, aby dobře,neboť Váš život má také dost smutných stránek, a byl by čas, abyste měl navždy pokoj...pozdravujte srdečně rodinu, vaše upřímná přítelkyně

09/04/2021

II. pokračování dopisu Huškovi z 5. listopadu 1853 léta
.. až to muži sdělili u státního návladnictví, co stranu na ně přišlo/ udání Němce/- německý výčet obžaloby/...to jsou asi jejich důminky. Přišlo to do Prešpurku na vojenský soud, ti ale moudří poslali to do Prahy. Odtud se tedy vedlo vyšetřování, a jak jsme se privátně dověděli, jezdil jeden auditor v okolí Domažlickém, Nymburském, v Boleslavi i Liberci a vyšetřoval mnoho a mnoho lidí; ale slyšíme, že se nic nenašlo, co by podstatné bylo.- Mezitím časem roznemohl se mi Jarouš, ale zase se pozdravil, z Prahy přišla ale smutná věc, že Hynek churaví, a Dr se ani netajil, že to sotva dobře dopadne ,ačkoliv si žádný nemyslel, že to vezme tak rychlý konec. Jak začalo vyšetřování, přišlo na poštovní správu, aby se naše listy zadržely a do Budína zaslaly, a tak jsme se teprva po 6 nedělích o nemoci Hynkově dozvěděli; ani tolik svědomí neměli, poslat dopis rychle zpět.
Tam bylo také zle, náramná drahota, byt špatný, plány naše se zvrátily, měli jsme platit za dvě děti 30flCm měsíčně a nedostali jen 22fl- Muž žádal, aby byl dovolen sem, abychom mohli být živi, ale přišlo mu "darf sich von Darmot nicht etferner"/nesmí se distancovat od Darmot / ...Co dělat tedy; sebrali jsme poslední co jsme měli, a odjela jsem s dětmi sem;17./10 přijela jsem do Prahy, a tedy j, co jsem se s dítětem drahým rozloučila a s ním promluvila o všem a spokojila jeho touhu. Známí, proffesoři reálky a spolužáci vystrojili mu krásný pohřeb, a i to považovalo se hned za nějakou demonstraci. nyní jsem zde, mám v Živnobranské ulici velký byt, za který musím platit120fl.Cm, nikde jsem nic nedostala, mám tohopit ustavičně, aby se mi děti beztoho churavé neroznemohly, mám jim dávat dobrou stravu... To víte, že si ouředník, když slouží poctivě jako můj muž, ničeho uspořit nemůže, žili jsme jen tak, od měsíce k měsíci, doufajíce, že přece...Na dvě strany hospodařit, byt platit, zkrátka všecko dělit, když obě místa drahé, to nás strhlo, a nyní ještě ty nehody...

08/04/2021

Z Prahy píše 5.listopadu 1853 roku dlouhý dopis nám neznámému Huškovi/ Josef Hostivít, hospodářský správce Jindic-Jindice (německy Inditz) je vesnice, část obce Rašovice v okrese Kutná Hora. Nachází se asi 3,5 km na sever/; píše o vyšetřování muže. o smrti Hynka, líčí poměry v uherském Slovensku, o drahotě v Praze a prosí nakonec o trochu brambor
I.
Milý příteli!
Ačkoliv málo o sobě zvíme, přece vím, že ste se nezměnil a přátelství nám vždy zachoval, a proto myslím, že Vám nebude nemilo zvědět, jak se nám vede, a byť ta zpráva i dost nemile zněla. Dvě těžké rány nás v půlletí potrefily, tak těžké, že jedna se do smrti nezacelí. Nejdřív přišel muž do vyšetřování skrze rok 1848 a byl hned z ouřadu a platu suspendován, a 19./10 nám na souchotě zemřel nejstarší syn Hynek, žák první vyšší reální školy. Byl vždy zdravý, ale velmi silně rostl, byl 15 roků stár, a vyšší o kus než já; jednou se silně uběhl, dostal píchání na prsech a kašel, nevšímal si toho, a bylo zle, pak se k tomu přidal průjem...a tak po 14týhodní nemoci při vší lékařské péči zemřel ve všeobecné nemocnici...
Te nejmladší hoch Jaroslav dostal ale po dvě léta typhus, z toho zůstala mu vždy slabost jakási, a ukázalo se, že je tuberkulosní a sice na plicích. Letos o vánocích se opět rozstonal a takový měl chrapot a vyhazoval jako nejstarší souchotinář, při tom vyschl zcela, a už myslel lékař, že mu nebude pomoci...Lékař radil tolik, ať jde na venek a nejméně rok stráví na venku na zdravém vzduchu...An Dorinka s jejími skroflemi /Krtice = tuberkulosa mízních uzlin, krtičnatost, skrofulosa/ vždy ještě postonává, umínila jsem si, že pojedu s menšími do Uher, tam rok neb více zůstanu, dokud by se děti neposilnily, a ty větší chlapce, že dáme do stravy. Tak se i stalo" přišly k Šumavskému za plat 30fl.Cm měsíčně za oba, já odjela do Uher. Plán náš byl, že nás vezme muž na úřední cestě v červnu na Slovensko do lázní...poněvač by mneě bylo trávení málo stáloa byt nic a lázně ještě méně
12ho máje přijela jsem do Uher a muž mi povídá, že se dozvěděl od jednoho vládního komisara, že přišlo od policejního ministerstva, aby byl pozorován stran svého politického smejšlení a za dva měsíce aby o tom dána zpráva...
2hio června, právě jsem ještě byla chorá a sice zle, přišlo to nadělení, že je ve vyšetřování, proč ale více, a co v tom vězí, jsme nemohli se domakat...