27/05/2025
„Lidé si zaslouží jistoty.“ To bylo nejen volební heslo Roberta F**a, ale také jeho politické přesvědčení. Dnes jej však změnil tak radikálně, že dělá úplný opak: zasévá mezi lidi každodenní nejistotu v tom, co bude zítra. Obyvatelé obce Látky se bojí přehrady, která však možná nebude. Lidé spořící si na důchod nevědí, zda přijdou o peníze z druhého pilíře, nebo ne. Podnikatele zaskočila transakční daň, ale kdoví, možná bude přece jen zrušena. Kdo se chce očkovat proti covidu, neví, jestli to bude ještě možné.
Ficova vláda působí zmatečně proti své vůli. Chaos není původním strategickým záměrem, ale pochází z rozporu mezi tvrdou realitou a touhou tuto realitu pokořit. Zmatek pochází z toho, že ať udělá a řekne Fico cokoli, od reality – politické i ekonomické – se jeho činy a slova odrazí buď bez účinku, nebo jako posměšná ozvěna.
Na tuto bezmocnost není Fico zvyklý. Kdysi každé jeho slovo a rozhodnutí mělo na slovenskou realitu magický účinek – podvolila se téměř bez odporu. Nechápe, co se stalo, proč přišel o svou kouzelnou hůlku. Navrhl zrušit nedělní televizní debaty, ale všichni jej odmítli. Chtěl by snížit počet politických stran, ale jeho návrh zůstal bez odezvy. Ať řekne cokoli, poslouchají ho už jen jeho vlastní voliči, a těch není dost.
Vláda má však stále velkou moc a může lidi svými nápady, jak jim zhoršit život, držet ve střehu ještě dlouho. Ocitli jsme se v pasti populistů, jež lidé volili proto, že uvěřili jejich slibům, že mají rychlá a jednoduchá řešení i těch nejsložitějších problémů. A oni se opravdu snaží své sliby plnit. Každý den mají nějaký nápad, jak něco rychle a jednoduše vyřešit, ale realita je neúprosná a odmítá se jejich vůli podvolit: v nemocnicích padá omítka a venku padají mosty, potraviny zdražují a vlaky se zpožďují. Čím častěji přichází vláda s nějakými řešeními, tím více chaosu vnáší do reality i do myslí lidí.
Celý článek od Martina M. Šimečky z Denníku N najdete pod odkazem v biu.
