25/10/2024
A když je člověk dospělý, tak víc ví, anebo neví?
Když je člověk malé dítě, je zvyklý nevědět. Umí to. Je to jeho denní chléb, normální stav. Děti klidně neví, pak ví, a pak zase neví. Libovolně nevědění a vědění střídají, podle situace, oba pocity mají stejnou hodnotu. K životu člověka patří vědění i nevědění.
Pak se ve škole učíme nevědění zapomínat a najíždíme na model, kde je nevědění považováno za špatné a je trestáno. Protože škola je stroj na učení vědění vzniklý v rámci moderní společnosti posedlé věděním. Vědění považujeme za samozřejmou vlastnost dospělých lidí.
Jenže se ukazuje, že moderní společnost, je teprve společností v pubertě. Během adolescence dospívající hodně nevědí, ale současně si za každou cenu stojí za tím, že ví. Tato dvojznačnost je důležitá pro jejich stávání se dospělým, pro zviditelnění se vlastního Já i pro objevení se místa, které na tomto světě náleží právě nám.
A pak dospějí a najedou na nějakou formu iluze, rutiny nebo vlastního přesvědčení, že už ví, jak to je, kdo jsou i jaký to má všechno smysl. Zařadí se do stroje, kde všechno funguje optimálně a efektivně, protože o tom život je. Celé to běží racionálně, logicky a mechanicky. A děti od toho dostanou občanku a papíry, že už ví a nějaký sektor na vlastní odpovědnost a hejno nesmyslných povinností k tomu... no prostě se z nich stanou stejný kreténi jako jsme my, jak kdysi v jednom fajn filmu odborně potvrdil výzkumník vracející se do hrobu.
Protože žijí ve společnosti, kde panuje zlé chápání nejen vzthau vědění a nevědění, ale života obecně a především člověka a jeho dospělosti. Člověk nemá jen vědět, potřebuje i nevědět. Ve skutečnosti pořád nevíme, furt, neustále, permanentně. Když pracujeme, vynalézáme, zkoumáme, řešíme problémy, hrabeme se ve svém nitru, když si koukáme do očí, když se milujeme, když si pomáháme, když plánujeme i když vyhodnocujeme dotazníky.
A ke každému vím, že nic nevím, patří ještě nevím, že vím všechno, který ale vůbec neznamená, že bych věděl všechno, ale taky neznamená, že bych nevěděl nic. Vtipný na internetu je, jak je to stroj na vědění, co po 40 letech veřejnýho fungování, šíří především všeobecný nevědění. To je super.
Protože potřebujeme dospět, potřebujeme si dovolit nevědět. Dospělým je ten, kdo zvládne žít, i když neví, kdo je spokojený, i když nemá nic pod kontrolou, nic neřídí a rozumí jen tomu, o čem rozhodně ví, že tomu moc nerozumí.
Pak ze země začnou vylézat zapomenuté antické sochy, jako v Antinous v roce 1894.
A Atrej se nechá obejmout zlým psem a zlý pes se nechá očmuchat Atrejem. A stará želva kýchne a kůň nezemře v bažinách.
A děti dospějí. A pak zemřou. A dospějí další děti. A tak pořád dokola, dokud se nestane nevím co. Dokud se z hlubin nevědění nerozezní další potřeba lásky k poznání a nevznikne nový vesmír.
