Take Take Take

17/12/2024

Letos jsme zvládli dvě knihy. Což je minimum, pod které bychom nechtěli klesnout, ale zároveň by se asi nic nestalo. A jsme pyšní na naše dvě knihy (mimo to syn začal chodit do školky, vybalili jsme konečně skoro všechny krabice po stěhování a dokončili fajn věci i pro jiná nakladatelství). Takže žádná mizérie.
Děkujeme všem, kteří si novinky koupili v posledních dnech. Těm, kteří si je půjčili v knihovně bychom děkovali taky, ale ještě tam asi nejsou… Berme to jako připomínku, že tento týden už opravdu musíme odeslat ty povinné výtisky (zdravíme Národní knihovnu).
A samozřejmě děkujeme i všem, kteří si pořídili, přečetli, půjčili i naše starší knihy.
Příští rok třeba budeme výkonnější a podaří se nám vydat všech 248 vysněných titulů. Kdo ví? Uvidíme…

09/12/2024

07/12/2024

Jan Havlíček - Nenávist k běhu
Ilustroval Jindřich Janíček

Co nás nutí k tomu, abychom si znovu a znovu nazouvali boty a vybíhali ze svých domovů, navzdory bolesti, nepřízni počasí nebo nedostatku času? Abychom se jen tak rozeběhli ze svahu, napříč loukou, vyběhli na kopec nebo se pokusili co nejrychleji oběhnout blok domů? Jan Havlíček v esejích, recenzích a poznámkách původně psaných pro běžecký časopis B žádnou definitivní odpověď nedává. Ukazuje však, jakým způsobem je běh součástí našich životů, jak nám umožňuje postavit se věcem, kterým nelze utéct, a jak se díky běhu dostáváme do kontaktu s tím, co nás přesahuje. A to je mnohem víc, než bychom si při dvanáctiminutovce v hodině tělesné výchovy mysleli.

Jan Havlíček vyrůstal v Říčanech u Prahy. 
Živí se jako redaktor. Trénuje běžce a atlety. V roce 2015 spoluzaložil běžecký časopis B. 
Vydal dvě knihy básní (Řezané květiny a Druhy deště) a soubor krátkých textů Místa, kde nic není.

05/12/2024

Jan Havlíček - Nenávist k běhu
Ilustroval Jindřich Janíček

Od příštího týdne ve spřátelených knihkupectvích a na našem e-shopu. A příští víkend i na Knihexu.

Co nás nutí k tomu, abychom si znovu a znovu nazouvali boty a vybíhali ze svých domovů, navzdory bolesti, nepřízni počasí nebo nedostatku času? Abychom se jen tak rozeběhli ze svahu, napříč loukou, vyběhli na kopec nebo se pokusili co nejrychleji oběhnout blok domů? Jan Havlíček v esejích, recenzích a poznámkách původně psaných pro běžecký časopis B žádnou definitivní odpověď nedává. Ukazuje však, jakým způsobem je běh součástí našich životů, jak nám umožňuje postavit se věcem, kterým nelze utéct, a jak se díky běhu dostáváme do kontaktu s tím, co nás přesahuje. A to je mnohem víc, než bychom si při dvanáctiminutovce v hodině tělesné výchovy mysleli.

Jan Havlíček vyrůstal v Říčanech u Prahy. 
Živí se jako redaktor. Trénuje běžce a atlety. V roce 2015 spoluzaložil běžecký časopis B. 
Vydal dvě knihy básní (Řezané květiny a Druhy deště) a soubor krátkých textů Místa, kde nic není.

03/11/2024

Jonas Mekas a Sunshine, New York, 1974 (Photo: Hollis Melton)

03/11/2024

Pětadvacátého března 1997 našel Jonas Mekas pod stolem zaprášenou roli počítačového papíru. Nějakou chvíli už tam ležela, úplně na ni zapomněl. Hned papír založil do milovaného psacího stroje, modelu Olympia De Luxe, na kterém už za ty roky nadatloval dvěma ukazováčky spousty nejrůznějších textů: deníky, básně, sloupky do filmové rubriky, rozhovory, manifesty i dopisy přátelům. Mekas roli prostě musel použít, a tak se pustil do něčeho pro něj dost neobvyklého: začal psát román. Rekviem za mechanický psací stroj je ódou na jeho Olympii, v níž se pokouší psát v přítomném okamžiku a zachytit současnost pomocí stroje, který už byl tou dobou z technického hlediska překonaný. (Rekviem za mechanický psací stroj; Take Take Take 2024)

02/11/2024

Jonas Mekas – Rekviem za mechanický psací stroj

Z anglického originálu Requiem for a Manual Typewriter z roku 2022 přeložil Kryštof Herold.

Take Take Take / 2024 / 40 stran / 120 × 185 mm / vazba V1 / ISBN 978-80-88444-06-0

29/08/2024

Vyjde v září 2024.

28/08/2024

Vypadá to, že v září 2024 budeme skoro celou dobu sedět za stánkem.

02/02/2024

Ohlédnutí za rokem 2023, na jehož konci jsme neměli náladu bilancovat. Byl to první rok bez knihkupectví, první rok v nové redakci. Podařilo se nám vydat tři knihy, což je přesně o jednu víc, než jsme si předsevzali. Asi to nemohly být rozdílnější tituly. I tak si našly svoje publikum a my z nich máme pořád velkou radost. Jeden z nich se na naše poměry nečekaně rychle vyprodal. Děkujeme všem, kteří s námi ten rok spolupracovali a všem, kteří si naše knížky kupují. Jsme namotivovaní pokračovat dál v pomalém vydávání. Letos budou knihy minimálně tři!