Salon Práva

Domů
česko
Praha
Salon Práva

Salon je čtvrteční kulturní příloha deníku Právo. V Salonu můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, fejetony, recenze, poezii či povídky.
(3)

Salon vychází každý čtvrtek v deníku Právo.

09/04/2024

Ze sloupku Karel Škrabal o potřebnosti vietnamských večerek:

„Ať v Praze, či na vsi, platí, že když mají vietnamští obchodníci venku vystavené boby, nemusíte se dívat, jestli má zítra sněžit. Teď už se jenom naučit, že cestou na chalupu se nemusí udělat nákup v supermarketu ve městě u dálnice, ale u našeho Vietnamce. Třebaže výběr není tak nekonečný. Protože pořád hrozí, že v oknech zdejšího obchodu bude, až zase přijedeme, znovu jen tma.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Jan Handrejch, Právo

05/04/2024

Ze vzpomínky Aleše Palána na zesnulou malířku Věru Novákovou:

V životopisné knize Každý krok je volba pojmenovává i hledání spirituální roviny vlastního života. Konverzi ke křesťanství přitom jindy tak svobodomyslný umělec Pavel Brázda své manželce nikdy neodpustil a vlastní nevěry omlouval mimo jiné právě tímto. Nováková vzpomíná: „Řekl mi: ‚Ty máš kostel, já mám postel.‘ Moji konverzi pociťoval jako zradu, nesl to těžce. Pro mě bylo zase těžké si představit, že je s někým jiným.“

Celý text najdete v aktuálním Salonu.
Foto repro z knihy Každý krok je volba, nakladatelství Torst

04/04/2024

Z rozhovoru s filosofkou Terezou Matějčkovou nad její knihou Bůh je mrtev, nic není dovoleno:

„Ukazuje se, že jsme nedorazili na konec dějin, ale že jsme dějiny reaktivovali: odehrávají se nové civilizační konflikty, sílí ideologie. Dříve se i politické otázky probíraly pragmatičtěji, protože jsme tak intenzivně neřešili ten velký rámec, do kterého jsou zasazeny; byl daný a věřili jsme mu. Teď jako bychom měli sklon i v malém problému vidět něco velkého, a hned na to používáme rastr ‚woke‘, či naopak ‚neokonzervatismus‘.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Jan Handrejch, Právo

02/04/2024

Alice Koubová v eseji, která je pokračováním polemiky s Václavem Bělohradským o (ne)důvěře v systém:

„Naši společnost neohrožuje jen homogenizace myšlení, systém jedné pravdy, ale také všeprostupující nejistota a roztříštěnost, antisystém jednoho vzteku. Není to tak, že lidé volí mezi bezpečím a svobodou: potřebují minimální bezpečí pro maximalizaci svobody.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Petr Horník, Právo

01/04/2024

Ze sloupku Štefana Švece o tom, jak nás potomci českých přistěhovalců v Nebrasce učí zdravé národní hrdosti:

„Co mě na Nebraska Bohemians baví nejvíc, je, jak tam pookřávají Češi z Česka. Skupina se tajným řízením facebookové moudrosti dostala až k nám a tuzemští cynici v ní kvetou neskonalou něhou. Mile a trpělivě vysvětlují členům, co znamená ta která tradice. Na požádání s láskou dešifrují tajemné průpovídky, písně a říkanky prarodičů, které krajané dokážou napsat už jenom foneticky a netuší, co znamenají.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Milan Malíček, Právo

29/03/2024

Ze sloupku Apolena Rychlíková o zemědělcích a klimatické krizi:

„Má-li si české zemědělství uchovat naději a budoucnost, musí společnost najít způsob, jak jej nejen podpořit, ale i motivovat. Jak mu pomoci k mnohem šetrnějšímu a udržitelnějšímu hospodaření. Jinému, než je dnes standardní a běžné. Bez toho se krajina našeho domova změní tak, jako se už změnily naše životy – k nepoznání.“

Celý text najdete v aktuálním Salonu.
Foto Jan Handrejch, Právo

28/03/2024

Z eseje historika Josefa Řídkého o tom, jaké „americké mýty“ formují českou debatu o regulaci zbraní:

„Většina smrtí způsobených střelnou zbraní jsou buďto sebevraždy, nehody, anebo právě vraždy spáchané do té doby bezúhonnými lidmi. Nestřílejí tedy ani tak gangy a komiksoví padouši, rána často přichází po hádce, a to mezi známými či v rodině. Nejnebezpečnějším místem ve Spojených státech je ložnice, zněl závěr kriminologů v 60. letech.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Profimedia

27/03/2024

Ve čtvrtečním Salonu najdete:

• esej historika Josefa Řídkého, který připomíná, jaké americké mýty formují českou debatu o zbraňové regulaci; jak je to s rozdělením lidí na „good“ a „bad guys“, proč nejvíc vražd spáchaných střelnou zbraní mají na svědomí právě ti „dobří lidé“ – a proč by autoři americké ústavy, navzdory rozšířenému výkladu, nikdy nedali jednotlivcům právo na nošení zbraní?

• rozhovor se spisovatelem a překladatelem Alexejem Sevrukem nad jeho románem Evropanka, který se dostal do širších nominací na cenu Magnesia Litera; jak se ve vztahu k ukrajinské kultuře projevovala asimilační politika Sovětského svazu, co to byla generace literátů zvaná Popravené obrození a proč Ukrajinci nečtou tolik co Češi?

• recenzi Petra Zídka na knihu Zdeňka Zikmunda Bican proti Čepičkovi o fotbale ve stalinistickém Československu; proč byli fotbalisté v podstatě nevolníky státních podniků, jak se to projevilo v úrovni tuzemské kopané, proč se politická perzekuce týkala víc fotbalových funkcionářů než hráčů a proč se jen málo fotbalistů uchylovalo k emigraci?

• sloupek Apoleny Rychlíkové o zemědělcích a klimatické krizi; a o tom, proč v rychle se proměňujícím světě musíme najít způsoby, jak zemědělství nejen finančně podpořit, ale i motivovat k udržitelnějšímu hospodaření

• dvě reakce na text Petra Fischera o chladu, jaký cítíme vůči trpícím palestinským civilistům v Gaze

• krátké glosy o dvou knihách; autofikčním románu Brigitte Giraud Žít rychle a souboru próz Bianky Bellové Transfer

26/03/2024

Z rozhovoru s Alexejem Sevrukem, autorem románu Evropanka:

„Ukrajinci čtou ve srovnání s Čechy dost málo. Navíc ještě do roku 2014 působil silný tlak ruského knižního trhu. Ruské knihy byly třeba zbaveny daní v rámci nějaké mezistátní dohody. Byla to velmi perverzní, koloniální situace, kdy byly levnější než ty v ukrajinštině. Ještě si pamatuji časy, kdy v Kyjevě ve velkém knihkupectví byl pro ukrajinskou literaturu vyhrazen takový regálek a tam bylo všechno od klasiků do současnosti.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto archiv Alexeje Sevruka

25/03/2024

Z recenze Petra Zídka na knihu Zdeňka Zikmunda o fotbale ve stalinistickém Československu Bican proti Čepičkovi:

„Přímá politická perzekuce se dotkla spíše fotbalových funkcionářů a trenérů než samotných hráčů, kteří zato byli vystaveni soustavné šikaně a mediálním lynčům. Zvlášť těžké to měly hvězdy – třeba právě nejlepší český fotbalista všech dob Josef Bican, na kterého měl spadeno mocný ministr obrany Alexej Čepička.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto repro z knihy Bican proti Čepičkovi, nakladatelství PROSTOR

22/03/2024

Z recenze Kultánová Zuzana na lotyšský bestseller, román Nory Iksteny Mateřské mléko, který se letos dostal i do širších nominací na Magnesii Literu za překladovou knihu:

„Mateřské mléko není jen románem o mateřském poutu a tajemném vztahu matky a dcery, nýbrž také o nespravedlnosti. Ta však není pouze dílem politického režimu, ale samou podstatou života, který v kulisách porobeného, dříve svobodného státu nabývá zvláštní děsivosti.“

Celý text najdete v aktuálním Salonu.
Foto nakladatelství Paseka

22/03/2024

Ze vzpomínky Petr Minařík na Čestmíra Kocara, nedávno zesnulého nakladatele a organizátora:

„Možná jsem si to namlouval, ale díky Kocarovi odplouvaly staré dobré časy pomaleji, než by tomu bylo bez něj. Podařilo se mu i do polistopadové éry propašovat situace, kdy všichni sedíme kolem jednoho stolu, bavíme se o literatuře, divadle nebo mlčíme a připadáme si jako v oněch zlatých šedesátých, kdy kariéra a peníze byla slova dobrá tak do říkaček pro malá děcka.“

Celý text najdete v aktuálním Salonu.
Foto Bára Antonová

21/03/2024

Z eseje Honza Geryk reagující na teze Václava Bělohradského o (ne)důvěře v systém:

„K osvobozující revoluční změně dojde jen těžko, jsme-li apriorně nedůvěřiví v systémy jako takové. I revoluce totiž vyžaduje důvěru v systém, a to v ten ještě nerealizovaný, budoucí.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Profimedia

21/03/2024

Z textu Davida Klimeše o rozporuplnému vztahu české společnosti k jaderné energetice:

„Energetická krize vyvolaná agresí Vladimira Putina vůči Ukrajině ukázala, jak iluzorní byla představa, že se do bezemisní zelené budoucnosti Evropa dostane přes dočasnou závislost na ruském plynu. Nyní za tuto chybu kontinent platí vysokou cenu a hledá vlastní zdroje energie.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto David Peltán–MAFRA/Profimedia

20/03/2024

Z textu Pavla Klusáka o tom, že ze Slovenska se stává země protestsongů:

„Klasickým rizikem prostestsongů je, že posluchači vyčerpají svou odvahu jejich poslechem – a dál už se nic nestane. Frustrovalo to Karla Kryla, Vladimíra Mertu i Boba Dylana. Zdá se však, že na Slovensku dnes názorová hudba sahá za tento horizont: pomáhá témata artikulovat a propůjčuje jim hesla, která je možné společně skandovat. Dává hlas agendě, kterou zástupci moci a populistická část médií vytěsňují.“

Celý text najdete už zítra v Salonu.
Foto Romana Kovacs

20/03/2024

Ve čtvrtečním, rozšířeném Salonu najdete:

• text Davida Klimeše o rozporuplnému vztahu tuzemské společnosti k jaderné energetice; co stojí za nenadálým jaderným kvapíkem české vlády, proč je dnes mezi Čechy podpora jádra vysoká – a jsou jaderné elektrárny bezpečný nízkoemisní zdroj energie, anebo, řečeno slovy Václava Havla, „megalomanský monument lidské pýchy“?

• text Pavla Klusáka o tom, jak se ze Slovenska stává země protestsongů; proč v zemi nad Dunajem přibývá politicky zaměřené hudby, jak se v tomto proudu slévají různé generace slovenských muzikantů a jaká témata angažovaní tvůrci pomáhají artikulovat?

• esej Honza Geryk reagující na teze Václava Bělohradského o (ne)důvěře v systém; žijeme dnes v tak proorganizovaném prostředí, že bychom měli vzývat nedůvěřivý aktivismus, s nímž přišla sociální hnutí v 60. letech minulého století – a není to nakonec vlamování se do otevřených dveří?

• text Petr Fischer o naší krutosti vůči Palestincům v Gaze; jakým způsobem dehumanizujeme své skutečné i domnělé nepřátele, jak na Gazany uplatňujeme princip kolektivní viny – a proč v soucitu k bolesti jiného těla začíná jediná možná cesta pro to, co bude po válce?

• vzpomínku Petr Minařík na Čestmíra Kocara, nedávno zesnulého nakladatele a organizátora, díky němuž staré dobré časy odplouvaly pomaleji: „Aby konečně mohl svobodně dělat, co chtěl, musel si nechat amputovat obě neviditelné ruce trhu, což samozřejmě vedlo k ekonomickým pádům, ze kterých se ale dokázal vždycky nepoučit a bojovat proti proudu zarputile dál.“

• recenzi Kultánová Zuzana na lotyšský bestseller, román Nory Iksteny Mateřské mléko, který se u nás letos dostal i do širších nominací na Magnesii Literu za překladovou knihu; jak se lotyšské prozaičce podařilo na půdorysu vztahu matky a dcery vylíčit nedávnou historii svojí domoviny, a zároveň vytvořit podobenství o nesvobodě, smrti a životě?

• sloupek Michal Šanda o tom, jak mobilní telefony zrcadlí lidskou společnost; proč se každá technologie vynalezená na zlepšení kvality života lidí promění ve svůj pravý opak, jakmile se jí zmocní lid?

• krátké glosy o dvou překladových knihách; jsou to biografie Hermanna Hesseho od Heima Schwilka Život hráče se skleněnými perlami a román Cormaca McCarthyho Stella Maris

19/03/2024

Z textu Petr Fischer o naší krutosti vůči Palestincům:

„Zpočátku války byl ten kontrast nejpatrnější. V šílených obrazech média servírovala bestiální hamásovské vraždění, mrtví v Gaze jako by ale byli zabíjeni technickou přesilou – prostě nebyli vidět. Nepřátelé nemají mít své zobrazení, možná i proto, abychom v jejich zoufalství a nářku neviděli vlastní krutost.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Profimedia

18/03/2024

Ze sloupku Michala Šandy o tom, jak mobilní telefony zrcadlí lidskou společnost:

„Neomezený tarif je největším zločinem proti lidskosti v dějinách. Jakmile se jakékoliv technologie vynalezené na zlepšení kvality života zmocní lid, obrátí ji v přesný opak. Jsem už dostatečně stár, abych se nemusel bát říkat pravdu. Humanismus je falešný koncept. Lidé v zásadě, v tom koutku srdíčka pod pověstnou okoralou skořápkou, dobří nejsou.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Milan Malíček, Právo

15/03/2024

Z recenze Apoleny Rychlíkové na knihu Odnes můj žal, v níž ruská nezávislá novinářka Katěrina Gordějevová zpovídá ukrajinské válečné uprchlíky:

„Gordějevová se nestaví do role ostřílené válečné reportérky, ukazuje svou zranitelnost, své obavy a na několika místech přiznává, že v pozici občanky agresivního státu neví, co má zpovídaným říct. Tak s nimi často jen mlčí, dokud někoho něco zase nenapadne a nezačne s těžkostí, odpovídající temným prožitkům, opět pomalu a nejistě mluvit. I proto, aby se na zločiny páchané na Ukrajině alespoň nezapomnělo.“

Celý text najdete v aktuálním Salonu.
Foto archiv Katěriny Gordějevové

14/03/2024

Z recenze Petr Fischer na čerstvě oscarový film Zóna zájmu:

„I my, báječní kultivovaní moderní lidé, umíme žít v relativním ráji za zdí, jež nás odděluje od těch posílaných na smrt. Často za naší podpory, než si večer dáme drink. Možná jsme paralyzováni více či méně všichni. Vidíme to, ale neděláme nic, protože starost o rodinu a ráj, který budujeme na zahradě, má přednost.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Aerofilms

14/03/2024

Z textu Kateřiny Smejkalové o výzkumu Štěpící linie v české společnosti:

„Výzkum nejen popírá mýtus o rozsáhlých příkopech v české společnosti, zpochybňuje nadto i volání po jejich zakopávání. A to nejen proto, že jsou daleko méně hluboké a všeprostupující, než máme tendenci si myslet. Ve jménu správného fungování zastupitelské demokracie, je totiž naopak potřeba oprávněné zájmové a hodnotové konflikty zastávat, vyjadřovat a pěstovat.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Petr Horník, Právo

13/03/2024

Ve čtvrtečním Salonu najdete:

• text Kateřiny Smejkalové o sociologickém výzkumu Štěpící linie v české společnosti; proč česká společnost ve skutečnosti není „rozdělená“, ale mnohem spíš „roztříštěná“ – a proč takové zjištění nepřináší žádnou úlevu?

• recenzi Petr Fischer na čerstvě oscarový film Zóna zájmu; co životní příběh velitele koncentračního tábora v Osvětimi Rudolfa Hösse říká o nás všech – proč i „my, báječní kultivovaní lidé“, dokážeme žít v ráji za zdí, jež nás odděluje od těch posílaných na smrt?

• recenzi Apoleny Rychlíkové na knihu Odnes můj žal, v níž ruská nezávislá novinářka Katěrina Gordějevová zpovídá ukrajinské válečné uprchlíky – v čem spočívá síla této mozaiky různorodých osudů propojených válkou?

• ohlédnutí Vladimíra „Lábuse“ Drápala za nedávno zesnulým básníkem a hudebníkem Pavlem Zajíčkem: „Slova, která ho naplňovala, byla vším a ničím, přesto z nich dokázal vykřesat obrazy, co hořely.“

• glosu Martina Šrajera o předávání filmových cen Český lev; v čem slavnostní ceremoniál odhalil jádro sváru, který v posledních letech charakterizuje současný český filmový průmysl – tedy střet různých typů vnímavosti?

12/03/2024

Z textu Martina Šrajera o předávání filmových cen Český lev:

Jednatřicátí Čeští lvi začali svým vrcholem, podařeným černobílým filmem Štěpána FOK Vodrážky. Marek Eben v něm hraje soukromého detektiva pátrajícího po ztracených lvích soškách. V úvodu pronáší mimo obraz repliku „Člověk by měl vědět, kdy přestat“. Pokud se mají pohnout vpřed i ceny České filmové a televizní akademie, bylo by fajn nechápat tuhle frázi jako omluvu pro okřiknutí jedné z nejoceňovanějších českých filmařek současnosti, sdělující zrovna něco podstatného, ale jako výzvu lidem, kteří už naopak řadu let nemají, co relevantního by řekli.

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Stanislava Benešová, Novinky

12/03/2024

Z ohlédnutí Vladimíra „Lábuse“ Drápala za nedávno zesnulým Pavlem Zajíčkem:

„Doba a kulisy, v nichž tvořil, pro něj nic neznamenaly. Jeho imaginace nebyla závislá na ničem jiném než na vnitřní jasnozřivosti a nutnosti se vyslovit. Slova, která ho naplňovala, byla vším a ničím, přesto z nich dokázal vykřesat obrazy, co hořely. Od původních ostrých hran jeho textů ze 70. let se postupně obracel k sobě samému, k rannímu tichu, k taoistické strohosti. I hudba se změnila, od prvotního výkřiku se stávala srozumitelnější, i když spodní tóny podvratnosti a touhy z ní nikdy nevymizely.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Ondřej Němec, LN

11/03/2024

Alice Koubová polemizuje s Václavem Bělohradským:

https://www.novinky.cz/clanek/komentare-bezpecny-prostor-radikalni-neduvery-polemika-alice-koubove-s-textem-vaclava-belohradskeho-40462228

Foto Petr Horník, Právo

08/03/2024

Z recenze Matěje Metelce na knihu Timothyho Gartona Ashe Evropa, náš domov:

„Ashova kniha je pomníkem vize uspořádání Evropy a světa, která se ztratila kdesi mezi útoky z 11. září 2001 a ekonomickou krizí roku 2008. Nezdolnost autorova optimismu by byla i sympatická, kdyby stála na pevnějších analytických základech a nepodkopávalo ji místy až manichejské pojetí dějin i nedostatek smyslu pro jejich nejednoznačnost.“

Celý text najdete v aktuálním Salonu.
Foto Profimedia/Anna Huix

07/03/2024

Z rozhovoru Aleše Palána s religionistou Pavlem Hoškem, autorem knihy Evangelium podle Bohumila Hrabala:

„Hrabal v jedné knize píše, jak spolu s Ježíšem sedí u dehtového jezírka a hledí na to, jak On vykládá cikánům. To je mnohoznačný obraz. V Libici se ale vyslovuje jasně: Romy vždycky miloval. Říká, že ho zachraňují, když se ho zmocňuje melancholie, že vždy obdivoval, jak umí slavit obyčejné události sakrálním způsobem. Povýšit obyčejnou chvíli na slavnost, nacházet zázraky uprostřed všedního dne – tedy to, co tvoří podstatu Hrabalovy poetiky – se spisovatel učil právě od Romů.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Petr Horník, Právo

06/03/2024

Ve čtvrtečním Salonu najdete:

• rozhovor s religionistou Pavlem Hoškem nad jeho novou knihou Evangelium podle Bohumila Hrabala; co o spiritualitě legendárního českého spisovatele prozradily nově objevené nahrávky z libické fary – a proč chtěl Hrabal žít jako „malej Kristus“?

• recenzi Matěje Metelce na knihu Timothyho Gartona Ashe Evropa, náš domov; v čem spočívá Ashovo „nesamozřejmé evropanství“ – a proč je jeho kniha pomníkem vize uspořádání Evropy, která se ztratila kdesi mezi útoky z 11. září 2001 a ekonomickou krizí roku 2008?

• recenzi Petra Zídka na knihu Witolda Szabłowského Rusko pohledem z kuchyně; jak to bylo s Putinovým dědou, který měl vařit pro Lenina i Stalina, jak se v kulinářských tématech odráží režimní propaganda – a proč k nejsilnější příběhům knihy nepatří ty o vaření prominentům, ale o „politice hladu“?

• recenzi Petra Viziny na knihu Michaela Ignatieffa O útěše; proč jsou dějiny myšlení nevyhnutelně i dějinami útěchy, proč nejde jen o slova, ale i o péči, vztahy, rituály, či pospolitost – a jak Ignatieff řeší své osobní dilema, zda přijmout, nebo nepřijmout coby zdroj útěchy náboženství?

• sloupek Karla Škrabala o starých budovách a nových držitelích klíčů; proč podivné a spontánní střídá ve městech developerská úhlednost spojená s byznysovou racionalitou a proč nemá smysl něco za veřejné peníze opravovat, když přístup k výsledku si pro sebe podrží hrstka papalášů?

• krátké glosy o dvou knihách; jsou to Poslední průvodce Prahou od Josefa Jedličky a Ivana Diviše a publikace Ondřeje Daniela Ušima střední třídy

06/03/2024

Z recenze Petra Zídka na knihu Witolda Szabłowského Rusko pohledem z kuchyně:

„Szabłowského kniha mimo jiné dokládá, že temné impérium se nijak nemění. Do českého vydání je přidán i příběh Natálie Babeušové, která v podzemí Azovstalu vařila obráncům Mariupolu. Jejich strava se od té z doby obléhání Leningradu zase tak moc nelišila...“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto ČTK/AP

05/03/2024

Z recenze Petra Viziny na knihu Michaela Ignatieffa O útěše:

„Coby potomek ruských exulantů, praktikujících věřících pravoslavné církve, staví knihu jako své zásadní osobní dilema. Dalo by se vyjádřit takto: Praxe i slovník útěchy patří k náboženství – ovšem přijmout náboženství jako instrument, abychom se dobrali útěchy, není intelektuálně poctivé.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Kalich

Adresa

Slezská 2127/13
Praha
12150

Telefon

+420221001375

Internetová stránka

https://www.novinky.cz/sekce/kultura-salon

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Salon Práva zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Videa

Jiří Pehe: Přispějte Salonu na knihu!

Můj první text v Salonu

Václav Bělohradský: Přispějte Salonu na knihu!

Štěpán Kučera a Zbyněk Vlasák: Děkujeme za vaši podporu salonní knihy!

Jiří Přibáň: Přispějte Salonu na knihu

Markéta Pilátová: Přispějte Salonu na knihu!

Přispěj Salonu na knihu „všeho nejlepšího“!

Odkazy

Sdílet

Kategorie

Mediální společnost

O Salonu

V Salonu Práva můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, recenze či povídky. Mezi naše spolupracovníky patří Václav Bělohradský, Jiří Přibáň, Ondřej Slačálek, Štefan Švec, Apolena Rychlíková, Daniel Prokop, Emil Hakl, Michal Šanda nebo Eva Klíčová. Editorem je Zbyněk Vlasák, členy redakce Štěpán Kučera a Alice Šimonová. Více najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon_Pr%C3%A1va.