Salon Práva

Salon Práva Salon je čtvrteční kulturní příloha deníku Právo. V Salonu můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, fejetony, recenze, poezii či povídky.

Salon vychází každý čtvrtek v deníku Právo.

Martin Nodl vzpomíná na nedávno zesnulého historika Františka Šmahela:„První lednová neděle uzavřela celou jednu epochu ...
10/01/2025

Martin Nodl vzpomíná na nedávno zesnulého historika Františka Šmahela:

„První lednová neděle uzavřela celou jednu epochu českého dějepisectví. Tu, která měla svůj počátek v 60. letech, kdy začaly postupně padat dogmatické marxistické zábrany, a silná generace historiků mohla začít hledat cesty k ideologicky nezatíženému poznání velkých společenských struktur.

Mezi nejpřednější z nich patřil František Šmahel, rodák z Trhové Kamenice na východě Čech. Třebaže jej komunisté hned dvakrát vyhnali do dělnických profesí, dokázal se stát celoevropsky významným vykladačem pozdního středověku. Ani těžká nemoc mu nedokázala zabránit v bádání do pozdního stáří. Podlehl jí až letos 5. ledna ve věku 90 let.“

Celý nekrolog najdete v aktuálním Salonu.
Foto Jan Handrejch, Právo

KalamitaŠtěpán KučeraJediné, co se za oknem autobusu viditelně hýbe, jsou sněhové vločky. Všechno ostatní překvapeně sto...
10/01/2025

Kalamita
Štěpán Kučera

Jediné, co se za oknem autobusu viditelně hýbe, jsou sněhové vločky. Všechno ostatní překvapeně stojí, kamiony zablokovaly dopravu. „Pro kamiony je uzavřena silnice z Tanvaldu na Harrachov a dále do Polska. Kamiony se tak na okraji Tanvaldu vydávají směr Jablonec. Ve stoupání na Smržovku ale také nemohou vyjet, a tak se vydávají zpět na Železný Brod. I tady jsou ale komplikace ve stoupání od Plavů na Držkov,“ hlásí online zprávy. Uvízli jsme pod Jabloncem, mezi kopci zatím bloudí kamiony jako karavana zchromlých velbloudů. Možná vezou jablka z Nového Zélandu, česnek z Maroka, hovězí z Argentiny, baterie z Číny s kobaltem z Konga a další poklady dálných jižních krajin.

Nálada v autobuse odpovídá kalamitě, někdo vstává ze sedadla a prochází uličkou, lidé se dávají do řeči, vymýšlejí marná řešení, telefonují a ruší domluvené schůzky. Stojíme už druhou hodinu, v telefonu s kobaltem z Konga pročítám zpravodajství.

Stát Tuvalu mizí v oceánu, tamní vláda chytá jeho digitální verzi, aby se na zemi nezapomnělo. Ničivé zářijové záplavy proměnily břehy řek v Jizerských horách, a pomohly tak ledňáčkům říčním nebo pavoukům slíďákům břehovým. Policejní ostřelovači na Jablonecku snižují počet divočáků, ale stane se, že zabijí březí vůdčí samici a ostatní samice hned zabřeznou, takže počet divočáků následkem odstřelu roste. A v Oxfordu vyhlásili slovem roku „brain rot“, výraz pro mozek rozkládající se v důsledku nadměrné spotřeby bezvýznamného digitálního obsahu. „Ačkoli se může zdát, že jde o moderní fenomén,“ píše agentura AP, „první zaznamenaný výraz ‚brain rot‘ použil Henry David Thoreau ve své ódě na přírodu Walden z roku 1854.“

Je to zvláštní kalamita, kdy stačí sedět a číst si, jako by se nechumelilo. Jenom dívka na zadním sedadle vypráví do telefonu: „Tak do Jablonce už nikdy. Já se snad pochčiju, ty vole.“

Hned druhý den sníh zase roztaje. Běžím na běžkách, abych předběhl to tání, hůlky už narážejí do asfaltu, hrany lyží bruslí po vodě. Ale čím výš do kopců, tím je sníh pevnější. A v lese pod Bramberkem, dávno po západu slunce, najednou na sněhu uvidím vlastní stín – ohlédnu se, zdvihnu hlavu, to se nad stromy objevil měsíc. Takové je tedy lyžování v době globálních klimatických změn. Dobíhat přítomnost, než zmizí, a naslouchat rozvodněným potokům, jak se ženou z kopců.

(Autor je spisovatel a redaktor Salonu; foto Lucie Levá)

V dnešním Salonu najdete:• text Petra Viziny o knize Carla Öhmana The Afterlife of Data (Posmrtný život dat); jak se my ...
09/01/2025

V dnešním Salonu najdete:

• text Petra Viziny o knize Carla Öhmana The Afterlife of Data (Posmrtný život dat); jak se my živí učíme sdílet prostor s „digitálními ostatky“ a „virtuálními těly“ mrtvých – a měli bychom tento technologický vývoj vnímat jako vítanou příležitost, anebo ho vyhlížet s obavami?

• recenzi Petr Fischer na knihu Winfrieda Georga Sebalda Letecká válka; jak tento fenomén – tedy „letecká válka“, která na konci druhé světové války fatálně poznamenala německá města – vytvořil v německém národě kolektivní trauma, dosud plně nezpracované, a v čem selhali pováleční němečtí spisovatelé?

• vzpomínku historika Martina Nodla na nedávno zesnulého kolegu Františka Šmahela, odborníka na dějiny pozdního středověku

• sloupek Štěpána Kučery o jedné sněhové kalamitě, bloudících kamionech vezoucích poklady dálných jižních krajin, zastaveném autobusu, ale i o tání a lyžování v době globálních klimatických změn

• krátké glosy o dvou nových knihách; jsou to básnická sbírka frontmana kapely Rammstein Tilla Lindemanna nazvaná Básně. Za tichých nocí / Nůž a publikace Paranoia: Dějiny nepíšou vítězové, jejímž autorem je psychoanalytik Luigi Zoja

Petr Vizina nad knihou Carla Öhmana The Afterlife of Data (Posmrtný život dat)...„Je pravděpodobné, že za pouhé čtyři de...
08/01/2025

Petr Vizina nad knihou Carla Öhmana The Afterlife of Data (Posmrtný život dat)...

„Je pravděpodobné, že za pouhé čtyři dekády bude co do počtu uživatelů na Facebooku víc mrtvých než živých. O prostředí, v němž spolu komunikujeme, se stále víc budeme dělit se zemřelými. Zároveň vidíme, že schopnost digitálních technologií zachovat je mezi námi není nijak výjimečná. Jde spíše o jakési rozšířené pokračování techno-kulturní praxe starodávné jako Epos o Gilgamešovi, uvažuje Carl Öhman.“

Celý text najdete už zítra v Salonu.
Foto Profimedia

Petr Fischer nad knihou W. G. Sebalda Letecká válka:„Co všechna ta prožitá hrůza, která jako odražený míč vracela zemi j...
07/01/2025

Petr Fischer nad knihou W. G. Sebalda Letecká válka:

„Co všechna ta prožitá hrůza, která jako odražený míč vracela zemi její válečnou perverzi, udělala s vědomím společnosti, jež si hledala novou cestu k jinému životu? A proč Němci nikdy nebyli schopni toto trauma ani zachytit, natož reflektovat?“

Celou recenzi najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto AFP / SLUB Dresden / Profimedia

Petr Zídek nad knihou Lenky Pořízkové Kuchyně ve službách lidu:„Pozoruhodným zjištěním je fakt, že socialistická strážky...
03/01/2025

Petr Zídek nad knihou Lenky Pořízkové Kuchyně ve službách lidu:

„Pozoruhodným zjištěním je fakt, že socialistická strážkyně zdravého stravování doma i v podniku, kterou chtěly sbírky receptů vychovat, má paralelu v předchozím obrozeneckém ideálu hospodyně, jež bdí nad řádným fungováním domácnosti, a tedy i národního života. V obou těchto představách, které na sebe navazují, je každopádně příprava stravy účelem nikoli sama o sobě, ale službou sdílené kolektivní vizi.“

Celý text najdete v aktuálním Salonu.
Foto archiv nakladatelství Academia

Elixír mládíZuzana KultánováDlouho jsem měla pocit, že za mým mladým vzhledem stojí geny po mámě. Ale někdy, když se pod...
03/01/2025

Elixír mládí
Zuzana Kultánová

Dlouho jsem měla pocit, že za mým mladým vzhledem stojí geny po mámě. Ale někdy, když se podívám do zrcadla, cítím tíseň. To, co vidím, neodpovídá skutečnosti. Myslela jsem, že je to jedna z úzkostí, které mě čas od času přepadnou, ale zjistila jsem, že mladistvý vzhled představuje jev signifikantní pro mileniály. Prý vypadají dokonce mladší než generace Z, která podle dermatologů začala používat invazivní kosmetické zákroky příliš brzy.

Mileniálové stárnout nechtějí. I přesto, že je na TikToku parodují mladí a dělají si legraci z jejich módy. A to je štve. Jako bývalí digitální trendsetteři máme přece právo na trochu úcty!
My mileniálové jsme museli být trendy, abychom přežili navzdory četným krizím. Sama jsem jich zažila několik. Ekonomickou v letech 2007–2008, nezaměstnanost v Česku v roce 2013, covid... I přesto jsem byla až do doby covidové pandemie obklopena příběhy o úspěchu. Svět se hemžil start-upy, z nichž se líhli bájní jednorožci. To všechno je pryč. Ale my to nevzdáme. Naučili jsme se točit videa. Přitvrzujeme v botoxu. Zadýcháváme se, ale běžíme (pochopitelně v nových sneakersech). Jsme přece sběratelé trofejí!

„Já se bojím, že to jednou neodhadnu,“ svěřila se mi kamarádka. „Bojím se, že budu vypadat směšně.“ – „Neboj,“ uklidnila jsem ji. „Pravděpodobně si toho nevšimneš.“

V našem stárnutí je ukrytý smutek a tragikomičnost generace, o které se psávalo, stejně jako o GEN Z, že je nesnesitelná, a která se teď cítí trochu zrazená. Říkali nám, že budeme věčně mladí, tak co se to děje! Můj neklid znásobila nedávna návštěva Stromovky (pochopitelně v kalhotách odpovídajícího střihu). Bloudili tam prošedivělí muži s kšiltovkami snapback na hlavách, občas se ležérně projeli na skatu. Nepůsobilo to cool, ale cringe. Ženy se maskovaly barevnými čepicemi. Čerstvé mulety povlávaly v podzimním větru. A všichni, včetně mě, upíjeli chai latte z roztomilého stánku.

Jsou to snad zrcadla? Vyděsila jsem se. Chtějí také zapomenout na otázky typu: budu se v sedmdesáti živit ještě obsahovým marketingem? A kolik nových sociálních sítí ještě přijde? I já někdy chmurně vyhlížím chvíli, kdy na smetišti dějin osaměle konverzuji s AI, která mě pošle do pekel. Ale je tu ještě naděje. Třeba mám jenom dobré geny po mámě a všechno bude v pohodě.

(Autorka je spisovatelka)

Z reportáže Heleny Truchlé o krizi bydlení (nejen) v Berlíně:„Tuzemské poměry by se v budoucnu měly o něco přiblížit těm...
02/01/2025

Z reportáže Heleny Truchlé o krizi bydlení (nejen) v Berlíně:

„Tuzemské poměry by se v budoucnu měly o něco přiblížit těm německým. Je nějaká naděje, že bychom se přitom mohli vyhnout pasti, v jaké uvízla spolková metropole i další velká města? Výzkumník Martin Lux připomíná, že brzda, která by měla bránit libovolnému zvyšování nájmů, platí v Česku teoreticky stejně jako u západních so**edů. V tuzemsku ale jen zřídka hraje nějakou roli. Při nájemních smlouvách na jeden rok, které jsou v České republice – na rozdíl od Německa – zcela legální a také nejběžnější, se totiž cena stanovuje pokaždé znovu – a ten, kdo si ji nemůže dovolit, o byt prostě přichází.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Oliver Wagner

Z rozhovoru s básníkem a psychoterapeutem Adamem Borzičem o „zelené spiritualitě“:„Neustálá polarizace na ‚my‘ versus ‚o...
02/01/2025

Z rozhovoru s básníkem a psychoterapeutem Adamem Borzičem o „zelené spiritualitě“:

„Neustálá polarizace na ‚my‘ versus ‚oni‘ nepomáhá, je dobré a moudré přemýšlet, jak se na svět dívají i lidé s odlišným chápáním věcí. A právě v tom může pomoci tradice. Třeba láska k přírodě, vztah ke krajině – to všechno jsou hodnoty, na kterých se můžeme shodnout napříč politickým, generačním i duchovním spektrem. Je velmi důležité integrovat v tomto zběsile se vyvíjejícím a nejistém světě i něco tradičního, přičemž duchovní hodnoty mohou v tomto procesu sehrát klíčovou roli – soucit, cit pro posvátnost života nebo smysl pro to, co nás přesahuje, jsou univerzální kvality. A my teď naléhavě potřebujeme přerůst polarizaci.“

Celý rozhovor najdete v dnešním Salonu.
Foto Barbora Klimszová

V dnešním Salonu najdete:• rozhovor s básníkem a psychoterapeutem Adamem Borzičem o „zelené spiritualitě“; proč je klima...
02/01/2025

V dnešním Salonu najdete:

• rozhovor s básníkem a psychoterapeutem Adamem Borzičem o „zelené spiritualitě“; proč je klimatická úzkost zároveň projevem „základního smutku světa“, jak život na Zemi překračuje náboženské tradice – a může být duchovní vztah k přírodě živou vodou, která nás osvěží v časech „zapadání Západu“?

• reportáž Heleny Truchlé z Berlína zasaženého krizí bydlení; jak dobrodružné může být v německé metropoli shánění bytu, když zisk nájemní smlouvy odpovídá výhře v loterii, a jaké poučení si z toho může vzít Česko, kde nájemníci zatím demonstrace za důstojnější podmínky bydlení nepořádají?

• recenzi Petra Zídka na knihu Lenky Pořízkové Kuchyně ve službách lidu: Vydávání kuchařek v Československu v letech 1945‑1989; jak se v socialistickém Československu řešení problému podvýživy změnilo v řešení problému nadváhy a co mají společného socialistická strážkyně zdravého stravování s obrozeneckým ideálem hospodyně bdící nad domácností i národním životem?

• sloupek Zuzany Kultánové o zrazené generaci mileniálů, která nechce stárnout; proč mileniálové museli být vždycky trendy, aby přežili různé společenské krize, a proč je může uklidňovat vědomí, že až začnou být trapní, nevšimnou si toho, takže budou dál snít svůj sen o věčném mládí?

• krátké glosy o dvou knihách; románu Georgiho Gospodinova Časokryt a básnické próze Pavla Novotného Babička

Divné VánoceŠtefan ŠvecVšichni víme, co jsou Vánoce. Vidíme to v reklamách. Vánoce jsou stromeček, oříšky, svíčky, prska...
20/12/2024

Divné Vánoce
Štefan Švec

Všichni víme, co jsou Vánoce. Vidíme to v reklamách. Vánoce jsou stromeček, oříšky, svíčky, prskavky, rodina pohromadě, blýskavé věci, v nichž se odrážejí svíčky a prskavky, kupa dárků od Ježíška, hřejivé barvy, mezi nimiž dobře vypadají svíčky a prskavky, betlém, lití olova, pouštění skořápek se svíčkami, no a prskavky. Poslední dobou se přidal ještě Santa Claus se soby a perníčkové postavy s případnou ukousnutou končetinou.

V jiných částech světa jsou lidé o Vánocích informováni hůř. Dělají divné věci a vystavují se nesmyslným pověrám. Když se na Islandu o Vánocích nepřevlečete do nových šatů, sežere vás obří kočka. V mexické oblasti Oaxaca lidé vyřezávají náboženské scény z ředkviček, což obhajují tím, že v okolí jich roste velká spousta. V Norsku lidé schovávají košťata, aby jim je o Vánocích neukradly čarodějnice a neodletěly na nich. Zjevně touží, aby čarodějnice zůstaly co nejblíž.

Ještě zvláštnější na cizincích je, že za divné považují Vánoce opravdové, tedy ty naše. Zatímco Mexičan zuřivě ořezává ředkvičku, ušklíbá se nad naším litím drahých kovů, zdraví škodlivých. Nor, propadaje se do závějí nezameteného prachu, protáčí panenky nad představou, že dárky dává neviditelné mimino a vánoční mši svatou složila ryba.

Místo abychom povědomí o skutečných Vánocích šířili po světě, zbaběle je opouštíme. Dárky necháváme nosit obézního distributora Coca-Coly v červeném županu, o perníkových invalidech už byla řeč. Děje se to po celém světě. Co na tom, že v Caracasu se jezdí na sváteční bohoslužby na kolečkových bruslích a že v Portugalsku chystají o Vánocích místo u stolu i pro mrtvého strejdu. Santa Clause znají všichni. Může se stát, že za 100 let se v opravdových Vánocích nebudou vyskytovat betlém, svíčky a prskavky, natož ředkvičky, mrtvý strýc a lidožravé kočky. Celý křesťanský svět bude slavit červeného páprdu s bílými vousy a sobi budou jezdit i po Africe. V Austrálii už koneckonců pořádají závody Santa Clausů v surfování.

Vadí to? Těžko říct. Možná je krásné, že jednou budeme slavit Vánoce všichni stejně. Odsoudíme genocidu kaprů z barbarských dob 21. století a místo rybí polévky si pomlaskáme na colačce. Tedy my... naši potomci. My bychom možná zaplakali po prskavkách a svíčkách, ale už nás to nebude trápit. Dávno nám bude prskat světlo nebeské.

(Autor je publicista a kritik; foto Milan Malíček, Právo)

Z vánoční povídky slovenské spisovatelky Ivany Gibové:„Ve všední dny mě so**ed Galamboš budí v 7:30 odrhovačkami od Skon...
19/12/2024

Z vánoční povídky slovenské spisovatelky Ivany Gibové:

„Ve všední dny mě so**ed Galamboš budí v 7:30 odrhovačkami od Skončili jsme jasná zpráva přes výběr z tvorby Karola Duchoně až po A kolem Levoči. Playlist skládá podle svého aktuálního emočního rozpoložení, tipla bych, ale konstanta je, že pokaždé na plné pecky. A má fakt dobrou aparaturu. Dneska je už osm a furt nic, už z toho je jasné, že je nějaký speciální den, buď neděle, nebo státní svátek, nebo Vánoce, nebo se Galamboš včera ožral. Jak člověk vůbec může pravidelně vstávat v 7.30? To je pro jedince, co se ztříská denně – takže pro mě – hluboká noc.“

Celou povídku najdete v dnešním Salonu.
Foto Atila Šarudy

V dnešním, posledním letošním Salonu najdete:• rozhovor s emeritním katolickým farářem Václavem Vackem, který se ve své ...
19/12/2024

V dnešním, posledním letošním Salonu najdete:

• rozhovor s emeritním katolickým farářem Václavem Vackem, který se ve své duchovní praxi zabývá tématy rodiny, manželství a mužské spirituality; proč je podle něj dnešní model rodiny v krizi, proč za to můžou muži – a proč coby katolický kněz nemá rád Ježíška?

• vánoční povídku Ivany Gibové, jedné z nejoceňovanějších slovenských autorek současnosti; jak prožít krásné a veselé Vánoce, když jste mladá žena, která ráda pije, spí se staršími muži a není si jistá, co je zrovna za den?

• recenzi Aleše Palána na knihu Pavla Kosatíka Podnikání pod Davidovou hvězdou; v čem spočíval úspěch tuzemských židovských podnikatelů, čím obohatili naši kulturu, jaký vztah k nim měla Československá republika a proč ani dnes není přízrak antisemitismu zažehnán?

• sloupek Štefana Švece o vánočních zvycích a o tom, jestli přijde doba, kdy budeme slavit Vánoce všichni stejně; víte, že Mexičané z oblasti Oaxaca na Vánoce vyřezávají náboženské scény z ředkviček a že když se Islanďané nepřevlečou do nových šatů, sežere je obří kočka?

• krátké glosy o dvou knihách; próze Intermezzo od Sally Rooneyové a publikaci Petra Motýla Život a dílo básníka Ivana Wernische

Z recenze Aleš Palán na knihu Pavla Kosatíka Podnikání pod Davidovou hvězdou:Jak důležité zůstávají i dnes knihy podobné...
18/12/2024

Z recenze Aleš Palán na knihu Pavla Kosatíka Podnikání pod Davidovou hvězdou:

Jak důležité zůstávají i dnes knihy podobné té Kosatíkově, dokládá hlas internetového „komenatriátu“ pod statusem právě vydaného titulu. „Až bude nějaká nová kniha o tom, kde židi v minulosti našemu národu škodili, dejte vědět,“ píše jeden z uživatelů. Jiní se v době, kdy knihu ještě ani nemohli mít v ruce, radovali, že už je alespoň konečně jasné, kdo Kosatíka platí a proč. Nejstručnější komentář si pak vystačí s jedním slovem: „nekupujte“. Ten imperativ nemůže nepřipomenout neslavnou říkačku z doby, kdy byl chudý polenský žid Leopold Hilsner obviněn z rituální vraždy Anežky Hrůzové: „Nekupujte u židů cukr, kávu, mouku / zabili nám Anežku, modrookou holku.“

Celý text najdete už zítra v Salonu.
Ilustrace: Reklama na Waldesovy patentní knoflíky vytvořená Františkem Kupkou; archiv Nakladatelství Práh

Z rozhovoru s emeritním katolickým farářem Václavem Vackem:„Během adventu je dobré zpracovávat téma odpuštění a pravdoml...
17/12/2024

Z rozhovoru s emeritním katolickým farářem Václavem Vackem:

„Během adventu je dobré zpracovávat téma odpuštění a pravdomluvnosti. Je důležité umět unést zprávu o tom, že jsme někde selhali. Je příjemné vyhrávat, ale co člověka zvládne naučit prohra, to od vítězství nedostane. Dobře se to ukazuje na spirituálních programech, které pořádáme pro muže. Výrazně lépe se pracuje s těmi, co už za sebou mají nějakou životní porážku, s těmi je řeč. S frajírky to jde o moc hůř. Až když člověk prohraje, je ochoten o sobě přemýšlet.“

Celý rozhovor najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Michal Šula, Právo

Dva z Big BayMarkéta Pilátová„To je Aaron,“ říká Mark. „Mohl by se vám líbit,“ dodá rozpustile a odběhne k baru věnovat ...
13/12/2024

Dva z Big Bay
Markéta Pilátová

„To je Aaron,“ říká Mark. „Mohl by se vám líbit,“ dodá rozpustile a odběhne k baru věnovat se dalším hostům. A Aaron se nám opravdu líbí. Má dům u řeky, která ústí do jezera, vyrábí šperky a je to „lesní muž,“ jak se tady v Big Bay v Severním Michiganu říká. Tady cesty končí, nebo vedou ke břehu jezera Lake Superior, velkého jako menší moře.

Mark tady vlastní hotel Thunder Bay Inn, který ve třicátých letech postavil pro svou manželku Henry Ford, aby se měla kde scházet s přítelkyněmi a vymýšlet dobročinné akce. On sám sem jezdil lovit. Mark se snaží, aby to v komunitě pár stovek obyvatel opravdu žilo. Právě tady z Fordova salonu hraje živé blues, dva dlouhovousí chlapíci to rozpalují na valchu, buben a elektrickou kytaru a my, reportéři z Česka, kteří se tady ocitli, protože chtějí pochopit, proč Američani volí Trumpa, jsme na koncert pozvaní. Bluesmani si dali přestávku a Mark říká, že on rozhodně nevolí demokraty. Aaron říká, že on rozhodně ano. Oba mají své pádné důvody. A pak spolu pijeme výborné černé pivo a zajídáme ho maďarskou houbovou polévkou. Bluesmani připomínají, že republikány nevolí. Republikán Mark je zve na další pivo.

Mark a Aaron spolu vycházejí výborně, stejně jako většina obyvatel Big Bay. Zima se blíží a je tady drsná. V lesích se potulují medvědi a kolem Aaronova domu smečka vlků. Mark i Aaron mají doma zbraně. Oba jsou součástí malé komunity, která je na sobě závislá. Hlavně v zimě. Turisti odjedou, cesty jsou často neprůjezdné a jediná lidská pospolitost je k mání večer v teple salonu, kde sedával Henry Ford, upíjel z broušené sklenice drink a na starém gramofonu, který dodnes funguje, poslouchal šlágry.

Mark má ve sklepě úkryt, kde je všechno potřebné, kdyby to bylo třeba. Aaron nechává dveře svého domu otevřené, i když má v podkroví šperkařskou dílnu. Oba se sem přestěhovali z větších měst, protože mají rádi divočinu. A snaží se v ní přežít.

Možná že je Amerika rozpolcená, možná spolu hodně lidí nemluví, ale taky tu žije hodně takových Aaronů a Marků. A až se kyvadlo velké politiky posune zase zpátky k demokratům, bude se v Big Bay žít stejně. Mark i Aaron budou chodit na lov, protože jídlo v obchodě je drahé a půlka jelena v mrazáku vystačí na měsíce, budou poslouchat blues, pít pivo a žít divoce, tak jak to jde možná jen v Americe.

(Autorka je spisovatelka; foto Jan Handrejch, Právo)

Z rozhovoru s výzkumnicí Petrou Gümplovou o přírodním bohatství na dně oceánů:„Sociální vědci se musí zaměřit na koncept...
12/12/2024

Z rozhovoru s výzkumnicí Petrou Gümplovou o přírodním bohatství na dně oceánů:

„Sociální vědci se musí zaměřit na koncepty správného nakládání s přírodními zdroji – z hlediska lidských práv, práv menšin, zvířat a přírody obecně. Teoretici globální spravedlnosti teď věnovali velkou pozornost klimatické změně a otázce kdo, proč a jak s ní má něco dělat, aby to bylo férové. Nyní bychom měli více přemýšlet právě o oceánech, kvůli jejich důležitosti pro zdraví planety a přežití lidského rodu.“

Celý rozhovor najdete v dnešním Salonu.
Foto Jan Handrejch, Právo

Adresa

Slezská 2127/13
Praha
12150

Telefon

+420221001375

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Salon Práva zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Salon Práva:

Odkazy

Sdílet

Kategorie

O Salonu

V Salonu Práva můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, recenze či povídky. Mezi naše spolupracovníky patří Václav Bělohradský, Jiří Přibáň, Ondřej Slačálek, Štefan Švec, Apolena Rychlíková, Daniel Prokop, Emil Hakl, Michal Šanda nebo Eva Klíčová. Editorem je Zbyněk Vlasák, členy redakce Štěpán Kučera a Alice Šimonová. Více najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon_Pr%C3%A1va.