11/07/2024
ODEVZDAT SE CESTĚ, OTEVŘÍT NÁHODÁM SETKÁNÍ
Není to nic, co byste neznali. Dá se to vidět v dobrejch filmech, ale spousta z nás to stále častěji zažívá.
Začne to, třeba po Pražsku tak, že jdete na tramvaj, na zastávku, která je za rohem a když zahnete uvidíte, že jdete právě včas, abyste stihli nastoupit do tramvaje, která právě přijela a vy jste ji potřebovali stihnout. V tramvaji potkáte spolužáka ze základní školy, o kterém jste se včera bavili s rodiči a společně jste vzpomínali na něj a na to, jak jste s ním, tenkrát před třiceti lety, strávili v létě ten nejbáječnější prázdninovej týden na letním táboře, kam jste vlastně ani nechtěli jet. Oba jste okouzlení setkáním a když se, za pár stanic rozloučíte, jdete kolem knihkupectví a za výlohou uvidíte knihu, kterou jste si plánovali pořídit. Otevřete dveře a vstoupíte dovnitř. Současně s tím, jak berete za kliku knihkupectví si uvědomíte, že už jste půl hodiny měli být na dlouho dopředu plánované schůzce, která souvisí s prodejem vašeho bytu po babičce. Místo toho, abyste se na místě otočili, vyšli na chodník, vytáhli mobil a začali situaci řešit zhluboka vydechnete, pokrčíte ramena a ruce i celé tělo vám volně rozhýbá váš další krok směřující dovnitř do obchodu. Slyšíte se, jak tak trochu pobaveně zdravíte knihkupce a směřujete k regálu, označeném plakátkem s vaší knihou…
Včera se měli na koncertě v Amazonia Klub potkat dva muzikanti Tansen Shrivastava a Michal Turek. Spousta z nás se na koncert těšila a na facebookové události bylo plno registrovaných zájemců. Včera mi Tansen definitivně potvrdil, že nedostane včas víza a že do Čech přijede až později. Chtěl jsem koncert zrušit, ale nakonec jsme se s majitelkou klubu Jana Šlajerová dohodli, že Michalovi zavolám a přemluvím ho, ať zahraje sám. Michal souhlasil a když jsem s ním mluvil, říkal jsem mu, ať přivede nějakého jiného hosta a že to třeba může být někdo, kdo půjde náhodou kolem klubu, někdo, koho potká cestou na koncert.
Když jsem ve dvě hodiny odpoledne před koncertem upravoval text pozvánky ve smyslu, že Tansen opravdu nepřijede a že Michal zahraje sám, bylo mi trochu smutno a říkal jsem si, že se třeba někdo skutečně objeví, ale že je důležitý, abych na koncert sám dojel. Moje cesta z Jičína do Prahy, přes Nymburk, kde nechávám auto dál se nechám vézt vlakem začala šťastně tím, že jsem se včas po své odpolední siestě probudil, stihl dojet do Nymburka a ještě k tomu si na nádraží koupit svýho recy-kelímku kafe, potkat ve vlaku Igora s jeho brazilskou manželkou, zameditovat si nad kolejemi vedoucími k hlavnímu nádraží a dopřát svým vlasům a celému tělu oživující letní vítr i pár osvěžujících kapek přicházející letní bouřky.
Už za deště jsem přešel Vinohradskou ulici a u vstupu do budovy rozhlasu jsem se rozhodl na chvíli se před deštěm schovat. Měl jsem čas a popravdě se mi tak brzo na místo konání koncertu jít nechtělo. Přeci jen to, že Tansen s Michalem nezahraje je zklamání nejenom pro mě.
„Ahoj Radku.“
Překvapila mě svojí přítomností i pozdravem osoba, která se objevila v mém poli u východu pod střechou historické budovy rozhlasu. Šla z práce a protože do deště na rozdíl od jejího oblečení měla jen futrál na svoji kytaru, stála tam a čekala až přestane.
„Ahoj Jano.“
Odpověděl jsem a v tu chvíli jsme ani já ani Jana a vlastně ani nikdo z těch, kteří na koncert v Amazonii v tu chvíli směřovali nevěděli, že na něm s Michalem zahraje právě Jana Kozubková, a že záměr koncertu - setkání dvou muzikantů, kteří se nikdy před tím nepotkali, bude do posledního tónu naplněn.
Když oba hudebníci dohráli a my nechávali doznít všechny tóny v prostoru i v nás, jedna z přítomných divaček prohlásila, že ji přijde, jako by spolu Michal s Janou hráli už dlouho, že se při hraní a zpívání báječně a hravě doplňovali a že vlastně i vypadají, jako ideální pár. Ještě jsme si chvíli povídali a pobývali v prostoru našeho večerního setkání a postupně se loučili a vyráželi do letní noci, každý na své cesty. Všichni jsme byli bohatší o několik setkání a o jedinečný hudební zážitek.
Moc, moc děkuju všem, kteří včerejší unikátní událost pomáhali vytvářet tím, že přišli, hráli, zpívali, tančili, naslouchali, sdíleli své příběhy, pochutnali si na báječném jídle či e zájmem očichávali, ohmatávali a prohlíželi si vše, co se v Amazonii dát ve zdejším čarovném obchůdku zakoupit.
Děkuju i Tansenovi a těším se na jeho setkání s Michalem a v neposlední řadě zdravím úředníky z české ambasády, kteří mají na včerejším vydařeném koncertu svůj nesporný podíl.
Dnes večer v Amazonii pokračujeme setkáním s Monika Rozárka autorkou knihy Dotýkej se mámy, dokud je živá, která vyšla v květnu v Nakladatelství Květy života
Začínáme v Amazonia Klub v 18:00 a já se už teď těším na čtení a povídání o knize, ale také na to, kdo si dnes zahraje s manželem Moniky muzikantem a šamanem Miroslav Mikeš, který naše povídání o knize doprovodí.
