Divadelní revue / Czech Theatre Review

19/05/2025

Minulý týden Teatrologická společnost vyhlásila výsledky 13. ročníku soutěže Cena Václava Königsmarka!

Smyslem soutěže je podpora začínajících talentovaných badatelů v oboru divadelních a performativních studií.

Všem oceněným srdečně gratulujeme a přejeme mnoho zdaru v další badatelské činnosti! 💚

🎭 Cena Václava Königsmarka 2025 – známe vítěze 13. ročníku!

Teatrologická společnost oznámila výsledky 13. ročníku soutěže o Cenu Václava Königsmarka, která podporuje mladé badatele v oblasti divadelních a performativních studií. Odborná komise složená z osmi zástupců vědeckých a paměťových institucí vybírala z celkem třiceti prací studentů bakalářských, magisterských a disertačních programů.

🏆 Vítězové jednotlivých kategorií:

Bakalářské práce:
1. místo:
Bc. Klára Kačurová – Performancie Slávy Daubnerovej
Katedra divadelní vědy FF UK Praha

2. místo:
Mgr. Veronika Macková – Festival umění v Šírázu (1967–1977) perspektivou historické paměti
Katedra Blízkého východu FF UK Praha

3. místo (sdílené):
Bc. Viktor Hájek – Síla objektů: analýza představení s ne-lidskými aktéry optikou filosofie spekulativního realismu
Katedra divadelních a filmových studií FF UP Olomouc

Bc. Petra Špejtková – Ženské sokolské tělo
Katedra divadelní vědy FF UK Praha

Magisterské práce:
1. místo:
Mgr. Tomáš Blatný – Divadelně-utopický experiment vévody Jiřího II. Sasko-Meiningenského
Katedra divadelní vědy FF UK Praha

2. místo (sdílené):
MgA. Martin Modrý – Konec: jak ukázat divákovi, že může tleskat
Ateliér divadelní režie a dramaturgie, Činoherní režie, DiFa JAMU Brno

Mgr. et Mgr. Minami Toyoshima – Alternativní jazyk ve hrách Václava Havla – rytmus ve hrách Ztížená možnost soustředění a Largo desolato + Motivy psaní a podepisování v hrách Václava Havla
Katedra divadelní vědy FF UK Praha + Ústav bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících FF UK Praha

3. místo:
Mgr. Pavlína Drnková – Koprezence lidských a ne-lidských entit v performativní praxi
Katedra divadelních a filmových studií FF UP Olomouc

Disertační práce:
1. místo:
MgA. Petra Janák Zachatá, Ph.D. – Text psaný z jeviště. Tvorba českých dramatiků nastupující generace
Katedra teorie a kritiky DAMU Praha

2. místo:
Mgr. Tereza Osmančíková, Ph.D. – Divadelní režisér Jan Škoda v Moravské Ostravě (1930–1937, 1940–1942)
Katedra divadelních a filmových studií FF UP Olomouc

Kompletní informace a podrobnosti o oceněných pracích naleznete v článku na webu Teatrologické společnosti:

👉 https://teatrologie.cz/aktuality/cena-vaclava-konigsmarka-zna-viteze-13-rocniku-souteze/

Gratulujeme všem oceněným a přejeme mnoho úspěchů v jejich další odborné i tvůrčí činnosti! 🎉

05/05/2025

Divadelní r***e vítá vaše texty!

Jaké výzvy jsou otevřené? Prohlédněte si všechny naše Call for Papers. 👀

🟢 Opakování a jedinečnost v umění a kritice / Repetition and Uniqueness in Art and Criticism
→ editorka čísla: Josefína Formanová
→ deadline: 30. 6. 2025

🟢 Divadelní a performanční historiografie / Theatre and Performance Historiography
→ editor čísla: Pavel Drábek
→ deadline: 30. 11. 2025

🟢 Digitální technologie (nejen) v divadelní historiografii / Digital technologies (not only) in theatre historiography
→ editor čísla: Miroslav Lukáš
→ deadline: 30. 6. 2026

Všechny podrobnosti najdete na našem webu. Těšíme se na vaše příspěvky! 💚

🔗 https://www.divadelnir***e.cz/vyzvy/

📷 František Plzák - Photo & Video

16/04/2025

🟢 Call for Papers 🟢

▪️ Divadelní a performanční historiografie ▪️

👤 Editor čísla: Pavel Drábek

Proto také kdokoli si o sobě myslí, že umí krásně dělat tragédie, neobchází vně kolem dokola Attiky po jiných městech a nekoná tam představení, nýbrž spěje přímo sem a pořádá představení před Athéňany, jak je přirozené.
– Platón, Lachés 183a–b (př. František Novotný)

Od Platóna píšeme historii divadla jako dějiny velkých jmen, velkých děl, velkých míst a velkých idejí. Karl Popper tento epistemologický přístup označil za Platónovo prokletí a spatřoval v něm základní kámen uzavřené společnosti. Za několik posledních let se rozbujela diskuse o tom, jak psát otevřenější a inkluzívnější dějiny divadla – takové, které nebudou nahrávat jen kulturním metropolím v tzv. rozvinutém světě, případně kulturním metropolím, které západní historiografie vzala do svého okruhu zájmu. Z divácké zkušenosti víme, že divadelní a performanční aktivity se nesoustředí jen „přímo sem“, ale i „vně kolem dokola Attiky po jiných městech“. Rozmanitost a jedinečnost divadla a performance nelze omezovat na pár vybraných oblastí zájmu. Podobně ani historiografickou praxi, která se snaží tyto horizonty rozšiřovat, nelze snižovat do pozice prosebníka o laskavou pozornost již etablované divadelní historie. Historik divadla musí také reflektovat vývoj společnosti a médií a postihnout, jak se mění divácká zkušenost, situace divadelního a performančního umění v kultuře, i jak se proměňuje a vyvíjí kognitivní slast, kterou toto umění prostředkuje. V tomto směru koncipoval ediční tým knihu The Routledge Companion of Theatre and Performance Historiography. To bylo před půl desetiletím a diskuse musí pokračovat.

Také Divadelní r***e od r. 2024 deklaruje interdisciplinární přístup k interpretaci divadla a performativity. Terminologické i epistemologické rozdíly mezi různými obory ovšem často vedou k redukci na společné jmenovatele. Tehdy může jedinečnost divadelního a performančního umění padnout pod stůl, protože je interdisciplinárním jazykem nepojmenovatelná. Antropologie, sociologie a jiné společenské vědy pracují s fakty a artefakty, které mají jistou objektivitu. Naproti tomu ontologie divadelního a performančního artefaktu ovšem toto kritérium většinou nesplňuje – pokud ovšem nepřevedeme problematiku na hmatatelné artefakty: dramatické texty, scénografické návrhy, kostýmy, rekvizity, produkční postupy a vůbec muzeální předměty. Vlastní pomíjivý divadelní a performanční artefakt (či arteakt, jak to nazval Jan Roubal) existuje v ontologickém režimu možného, propozičního – ať už je to fikce, nebo jen čistá hra. Jak můžeme psát multidisciplinární dějiny tohoto propozičního artefaktu?

Jak se tyto dějiny učit, případně jak tyto dějiny učit? Jak se vyrovnat s tradičními postupy a odkazem, který naše dějiny určoval? Jak se odnaučit návyky, které nám byly při našem studiu vštěpeny, ale dnes už sotva obstojí?

První číslo ročníku 2026 se bude zaobírat nejširšími otázkami, jak psát dějiny divadla a performance, aby nám, zájemcům o poznávání minulého, to jedinečně divadelní a performanční neprotékalo mezi prsty. Do recenzované části čísla vítáme příspěvky v nejrůznějších formátech a koncepcích. Přijímáme také kratší formáty do části nerecenzované: vhodné jsou poziční teze, prolegomena, manifesty či jiné provokace, případně úvahy, které reflektují primárně aktuální události a fenomény.

📧 Studie do recenzované části posílejte editoru čísla na adresu [email protected] do konce listopadu 2025 a texty do ostatních, nerecenzovaných rubrik do konce prosince 2025. Případné dotazy směřujte prosím rovněž na editora.

🔗 https://www.divadelnir***e.cz/vyzvy/

Těšíme se na vaše příspěvky! 💚

13/04/2025

💚 Nic se nevyrovná tomu pocitu, kdy se člověk pohodlně usadí, otevře si knihu, přivoní ke stránkám a začne listovat. A takové pocity můžete snadno zažívat i při četbě Divadelní r***e. Od minulého roku máme sice všechna čísla dostupná i online, ale tiskem r***e vychází pořád.

A aby vám ani jedna příležitost si r***e pěkně prolistovat neunikla, nabízíme našemu čtenářstvu roční předplatné. ✨
→ https://prospero.idu.cz/publikace/predplatne-divadelni-r***e-2025/

Na prvním letošním čísle ještě stále pracujeme, máte tedy ještě moře času si předplatné zařídit a být pak mezi prvními, co budou nové číslo držet v ruce!

📷 František Plzák

09/04/2025

🟢 Reminder: Call for Papers 🟢

▪️ Opakování a jedinečnost v umění a kritice ▪️

Podrobnosti najdete níže. Těšíme se na vaše příspěvky! 💚

🟢 Call for Papers 🟢

▪️ Opakování a jedinečnost v umění a kritice ▪️

👤 Editorka čísla: Josefína Formanová

Opakující se pohyb tam a zpět mě nutí chtít víc. Přesvědčuje mě, že budu-li dostatečně trpělivý, abych dokázal sledovat každý krok, a dostatečně pečlivý, abych se do opakování a variací nořil pozorný k jejich rozdílům, z opakování vzejde něco velkého. Nakloním se, sedím na kraji židle a pozoruji nejen variace, ale i cosi jiného. Pozoruji sebe sama – toužícího.
– Eirini Kartsaki: Repetition in Performance: Returns and Invisible Forces, Londýn 2017, s. 137

Jestliže platí, že opakování je podmínkou jedinečnosti, pak v divadelním umění to platí dvojnásob. Říkáme, že představení bylo unikátní, že inscenace je originální nebo že inscenovaná hra se vztahuje k původní hře. Co se ale jedinečností, originalitou a původností myslí? Všechny variace pojmu jedinečnosti se nezbytně vztahují k nějaké formě opakování, ať už se jedná o ustálené gesto, repliku, scénické zpracování, dramatickou předlohu nebo celý kánon. Citát z knihy Repetition in Performance napovídá, že mezi opakováním a jedinečností existuje spojení, které v uměleckém díle působí zvláštní silou. V opakování téhož skutečně poznáváme nové, případně nově. Sepjetí opakování a neopakovatelnosti lze chápat jako metafyzický princip díla, jak to činí klasická tradice kantovské estetiky. Lze je zkoumat ve vztahu k auře či autenticitě díla, jak to činila kritická teorie. A stejně tak lze po performativním obratu pochybovat o tom, jestli to, co zakoušíme jako jedinečné, vůbec pochází z díla, popřípadě zprostředkovaně od umělce. Vlastní perspektivy nabízí i umělecká kritika, která se vždy pohybovala v rozpětí od parafráze díla po jeho interpretaci, aniž by kdy bylo zcela jisté, kde jedno končí a druhé začíná.

Co tedy lze v uměleckém, popřípadě divadelním díle opakovat a co činí dílo jedinečným? Je možné „proopakovat se“ k originalitě? A co znamená o ni usilovat? Druhé číslo ročníku 2025 se soustředí na fenomén paměti uměleckého díla, recepci umění z hlediska jedinečnosti nebo třeba na to, proč se v debatách o umělecké kritice opakují stále tytéž kontroverze a co to o umělecké kritice prozrazuje. Do čísla vítáme příspěvky, které se věnují konkrétním případům, v nichž pozoruhodným způsobem vystupuje dynamika opakování a nějaké formy jedinečnosti. Dále přivítáme systematické či historické odborné studie, které téma reflektují s ohledem na specifika rozličných teoretických disciplín od divadelní teorie přes filosofii po sociologii či kulturologii. Přijímáme také kratší formáty s nižšími nároky na odborný aparát, které reflektují primárně aktuální události a fenomény (viz přehled rubrik v Pokynech pro autory).

📧 Studie se všemi náležitostmi posílejte editorce čísla na adresu [email protected] do konce května a texty spadající do ostatních rubrik do konce června 2025. Případné dotazy směřujte prosím rovněž na editorku.

Těšíme se na vaše příspěvky! 💚

02/04/2025

💚 Divadelní r***e zve!

Po 12 letech a více než 170 vyprodaných reprízách jde do derniéry jedna z nejvýraznějších inscenací Dejvické divadlo posledních let – Racek. Pokud si chcete inscenaci připomenout, rozloučit se s ní nebo ji třeba i zhlédnout poprvé, máte poslední možnost. Přijďte na divadlo do kina!

🎞️ Příští čtvrtek proběhne díky Aerofilms ve více jak 170 kinech po celém Česku a Slovensku přímý přenos derniéry.

🗓️ 10. dubna od 19:00

🔗 https://bit.ly/AF_Racek

31/03/2025

„Kůže jako důvod k nenávisti, kůže jako autenticita, jako krize identity. Kůže jako křehkost, intimita, vztah k sobě sama, bezpečí, jedinečnost. Už to cítíš? Je konec. Už je to tvou neoddělitelnou součástí. Máš to pod kůží. Je to součástí tebe, tvého mikrosvěta. A možná to tam chceš mít. Možná že chceš, aby se ti někdo vpil pod kůži. Aby se konečně někdo dostal tak blízko. Někdo. Něco. Cokoliv. Pak budeš zase cítit. Cítit to všechno. Pod kůží. “

💚 Zveme na 35. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER, který vypukne už zítra! Letos na téma POD KŮŽÍ / UNDERNEATH THE SKIN.

Čeká vás bohatý program složený z představení několika zahraničních divadelních škol. Kromě inscenací se budete moci zúčastnit diskusí, workshopů, nebo například OFF – programových parties plných kapel a DJů.

✨ Slavnostní zahájení proběhne zítra na Open Air Stage na Moravském náměstí, kam se přesune průvod účastníků po úvodní intervenci před Divadelní fakultou JAMU.

🟦 SETKÁNÍ/ENCOUNTER
🟪
🔗 www.encounter.cz

📷 Terezie Fojtová, Daniel Burda, Adéla Šperková

28/03/2025

💚 Už příští úterý začíná 35. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER a my na něj srdečně zveme!

Letošní tváří 35. ročníku se stala, jak jsme již zmiňovali v jednom z předchozích příspěvků, Barbora Bezáková, slovenská herečka a absolventka činoherního herectví na Divadelní fakultě JAMU.
Inscenace jsme si již představili, ale k čemu slouží na festivalu porota?
Přestože je SETKÁNÍ/ENCOUNTER nesoutěžním festivalem, nedílnou součástí festivalu je i porota. Ta udělí Ocenění Marta za mimořádné umělecké počiny. V letošní porotě zasednou Claire Binyon (Portugalsko), Gábor Koltai (Maďarsko), June Horton-White (Finsko) a studentská zástupkyně Lada Hradilíková (Česká republika).
A proč vlastně studentský porotce? Festival propojuje studenty, pedagogy a divadelní osobnosti, aby mohli sdílet své práce a metody. Zaměřuje se na větší zapojení studentů teoretických oborů, kteří jsou často odděleni od umělecké praxe.

🟦 SETKÁNÍ/ENCOUNTER
🟪
🔗 www.encounter.cz

📷 Terezie Fojtová

19/03/2025

,,Dostane se ti pod kůži. Válka, sociální nerovnost, deprese, klimatická krize, vztahy, rodina, nekonečný scrollování na sítích. Zavrtá se ti do těla a když to nezastavíš včas, rozežere tě to zevnitř.”

📢 35. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER se blíží. Z jakých divadelních škol ne festival letos zavítají studenti s inscenacemi, které bude možné v rámci festivalového týdne zhlédnout!
Na festival zavítají studenti z 10 divadelních škol z Polska, Itálie, Švýcarska, Německa, Ukrajiny, Slovenska nebo Jižní Koreje. Jako vždy nebudou chybět ani studenti z Divadelní akademie múzických umění z hlavního města Prahy. A samozřejmě uvede inscenaci v rámci festivalu i pořádající Divadelní fakulta JAMU.

A kde se letos bude festival odehrávat? Festival již tradičně bude představení uvádět v divadlech, která spadají pod JAMU. Konkrétně se jedná o Studio Marta a Divadlo na Orlí. Dále budete moci zhlédnout hostující inscenace i v HaDivadle, v Huse na Provázku či na Sklepní scéně Centra experimentálního divadla.
Vstupenky na jednotlivé inscenace budou k dispozici nejpozději týden před festivalem online na serveru GoOut.

🟦 SETKÁNÍ/ENCOUNTER
🟪
🔗 www.encounter.cz

📷 Terezie Fojtová, Adéla Šperková

12/03/2025

💚 Za necelý měsíc se koná již 35. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2025 v Brně. Srdečně zveme!

Festival je místem, které propojuje různé divadelní směry a žánry, kultury a nabízí tak prostředí ke sdílení pro studenty napříč školami z různých zemí. Hlavním cílem je vzájemné umělecké obohacení, inspirace a navazování kontaktů. Každoročně jej pořádají studenti Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, přičemž hlavní organizační tým tvoří studenti třetího ročníku ateliéru Divadelní produkce a jevištní technologie. Ředitelkou letošního ročníku se stala studentka oboru Divadelní produkce – Simona Gallová.

Letos bylo zvoleno téma POD KŮŽÍ / UNDERNEATH THE SKIN, které vybízí k hlubšímu pohledu na divadelní tvorbu a propojení studentů divadelních škol.
Přijďte již 1. - 5. dubna 2025 i vy, a nechte atmosféru festivalu, aby se vám dostala pod kůži.

Ani na tomto ročníku festivalu nebude chybět ambasador. Pro letošní ročník festivalu se jím stala herečka Barbora Bezáková, absolventka činoherního herectví JAMU.

🟦 SETKÁNÍ/ENCOUNTER
🟪
🔗 www.encounter.cz

📷 Terezie Fojtová, Adéla Šperková

05/03/2025

💚 Zveme na komentovanou prohlídku výstavy Vlastislav Hofman: Rytmus kompozice / Interiér & Design kubismu. Prohlídku povede její tvůrkyně a kurátorka Uměleckoprůmyslového muzea, Lucie Vlčková, dlouholetá odbornice na Hofmanův umělecký odkaz.

▪️Komentovaná prohlídka výstavy uměleckých děl Vlastislava Hofmana▪️

Při příležitosti Hofmanových dvou životních výročí pořídila editorka posledního čísla Divadelní r***e (2/2024) Věra Velemanová rozhovor s jeho vnučkou a vnukem – s paní Adrianou Skálovou a s panem Leonardem Ragusou. Prohlídka aktuální výstavy navazuje na tento rozhovor a zaměřuje se na Hofmanovu nedivadelní tvorbu – design, architekturu a užité umění. Oba potomci, věrní strážci umělcova odkazu, budou osobně přítomni a podělí se s námi o své osobní vzpomínky a postřehy.

Vlastislav Hofman (1884-1964), architekt, malíř, tvůrce užité grafiky, keramiky a nábytku, byl zároveň zásadní osobností české scénografie. Ta mezi válkami i díky Hofmanovi prošla prudkým vývojem směrem od iluzivní, realistické dekorace k modernímu výrazu, k neiluzivnímu, stylizovanému tvaru, který vyjadřuje vnitřní podstatu dramatu, nikoliv jen jeho vnější popis.

🔗 https://rb.gy/dut69r

🟢 Divadelní r***e 2/2024 – Živá síla scénografie:
prostor, tělo, vjem → https://rb.gy/3z3hd1

Akci pořádá Teatrologická společnost ve spolupráci s Divadelní r***e.

Zdroj fotografie: web Uměleckoprůmyslového muzea v Praze

18/02/2025

Minulý pátek navždy odešla teatroložka, publicistka, pedagožka, historička scénografie a dlouholetá pracovnice Divadelního ústavu doc. PhDr. Věra Ptáčková.

Věra, mnohými kolegyněmi a kolegy přezdívaná Kateřina či Káťa, se jako historička a teoretička specializovala především na dějiny scénografie 20. století. Její styl uvažování o umění byl vždy veden potřebou po slohovosti, po artikulování stylu, po zařazení do kontextu.
Stála u zrodu Pražského Quadriennale. Byla autorkou mnoha časopiseckých článků, studií a scénograficky zaměřených publikací, třeba legendárních svazků Česká scénografie XX. století (1982) nebo Český divadelní kostým (2011). Svými texty přispívala i k nám do Divadelní r***e. A bylo toho ještě mnohem mnohem víc.

Vzpomínáme a děkujeme! 💚

V pátek 14. února 2025 ve věku 91 let zemřela teatroložka, publicistka, pedagožka, historička scénografie a dlouholetá pracovnice Divadelního ústavu doc. PhDr. Věra Ptáčková. 🕊️

Věra Ptáčková
(6. listopadu 1933 – 14. února 2025)

„Je to ve mně silnější. Možná víc, než je třeba, ale pořád, nebo aspoň donedávna, jsem hledala v každé jednotlivé scénografii známky dobového slohu."

Věra Ptáčková, mnohými kolegyněmi a kolegy přezdívaná Kateřina či Káťa, vystudovala dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1956), kde také získala doktorát z dějin umění a divadelní vědy (1967) a na Janáčkově akademii múzických umění se v roce 1996 habilitovala. Po příchodu do Prahy pracovala nejprve v Umělecko-průmyslovém muzeu a Památkovém ústavu. V roce 1959 nastoupila do Divadelního ústavu jako odborná pracovnice scénografického odboru, kde setrvala až do roku 1995. V 60. letech se podílela na vzniku Pražského Quadriennale.
Přednášela v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Divadelní fakultě Akademie múzických umění, v Olomouci na Filozofické fakultě Univerzity Palackého a v Brně na Janáčkově akademii múzických umění. Jako historička a teoretička se specializovala především na dějiny scénografie 20. století. Její styl uvažování o umění byl vždy veden potřebou po slohovosti, po artikulování stylu, po zařazení do kontextu.
Byla autorkou mnoha časopiseckých článků, studií a scénograficky zaměřených publikací. Přispívala do časopisů Divadelní noviny, Divadlo, Svět a divadlo, Divadelní r***e, Czech Theatre, O divadle, Acta scaenographica či Interscena. Z jejích publikačních počinů nelze nevzpomenout na svazky jako Josef Čapek (1963), knižní prvotinu psanou společně s Václavem Havlem, Česká scénografie XX. století (1982) představující osobnosti českého jevištního a kostýmního výtvarnictví 20. století, Český divadelní kostým (2011) pojednávající o divadelním kostýmu v českých zemích, kam Věra přispěla především hlavní studií, Zrcadlo světového divadla (1999) sledující proměny Pražského Quadriennale i proměny scénografie a divadelního myšlení vůbec, nebo Divadlo na konci světa (2008), výběr z nejzásadnějších Věřiných statí. Pro ediční řadu Scénografie (1963–1990) Věra sestavila 58 monotematických svazků výběru ze zahraničních textů ke scénografickým tématům, kde coby editorka mimo jiné dávala příležitost zakázaným osobnostem jako byli např. Jindřich Černý, Zdeněk Urbánek či Karel Kraus.
Věra Ptáčková byla členkou teoretické komise českého střediska OISTAT (Mezinárodní organizace scénografů, divadelních architektů a techniků). Jejím manželem byl dramatik, dramaturg, grafik a herec Jaromír Ptáček (1925–2003).

Milá Věro Kateřino, vzpomínáme a děkujeme. 🖤

Kolegyně a kolegové
z Institutu umění – Divadelního ústavu

Věru Ptáčkovou si můžete připomenout nejen četbou některých z jejích textů, ale také poslechem rozhovoru vzniklého v rámci našeho projektu Orální historie českého divadla nebo zhlédnutím videa, vzniklého při příležitosti 90. výročí jejího narození.

Orální historie českého divadla: https://shorturl.at/DmAqD
Video k 90. výročí: https://shorturl.at/vye5Z

📷 Věra Ptáčková před malostranským sídlem Divadelního ústavu, nedatováno