20/09/2024
Většina vesnice Mokré byla během boje zničena. Nalezli jsme pouze dvě budovy, které by mohly být starší než 80 let. Nevíme proč, ale obě roubenky jsou osazeny bílými plastovými okny, což je v Polsku vcelku běžná praxe.
Nakladatelství specializované na francouzskou literaturu z druhé světové války.
14/09/2024
Pohled na les, odkud na ně útočila Rudá armáda.
14/09/2024
Vesnice Mokre. Místo posledního odporu útočné brigády Frankreich.
12/09/2024
Hřbitov v Radomysli, na kterém se v hrobech schovávali polští civilisté.
12/09/2024
Radomysl. Toto město hájila francouzská protitanková četa pod velením Untersturmführera Kreise. Spolu s několika dalšími německými jednotkami vzdorovala po celý den sovětské přesile. Podařilo se nám dohledat jména deseti francouzských esesmanů, kteří zde padli.
09/09/2024
Průběh bojů u řeky Wisloka mezi 20. a 22. srpnem 1944. Rudé šipky znázorňují směr sovětských útoků. Modře jsou zachyceny postavení a pohyby částí útočné brigády během 20. srpna. Následující den je zachycen zelenou barvou a konečně 22. srpen barvou žlutou. Obec u níž padl velitel 1. roty Obersturmführer Noël de Tissot jsme identifikovali jako vesnici Ruda ležící východně od Radomysle. Nalézt ves Poreby, kterou Francouzi bránili po celý 21. srpen, se nám nepodařilo. Poreby mají ve svém názvu dvě místa asi 1km od sebe a mohlo by se jednat o kterékoli z nich. Každopádně se muselo jednat o oblast severně od vsi Mokré, tak jak je zachyceno na mapě.
31/08/2024
Celému úseku podél řeky Wisloka i dnes dominuje vysoký tovární komín. Oberjunker Chapy ho měl v úmyslu zničit pomocí výbušnin, ale sovětská ofenzíva ho předběhla.
30/08/2024
A i dnes je východní břeh řeky lemován stromy, v jejichž korunách se před osmdesáti lety s oblibou skrývali sovětští odstřelovači a nejeden z nich zde nalezl svou smrt.
29/08/2024
Po zničení kapsy u Sanoku se francouzští dobrovolníci 19.8.1944 přesunuli k městu Mielec, kde zaujali pozice na břehu řeky Wisloky. Mělo se jednat o klidný úsek, ale brzy se prokáže pravý opak. Dnes jsou břehy řeky zarostlé bujným porostem a jen velmi těžce přístupné
27/08/2024
Hřbitov je to hezký, ale hrob obou padlých vojáků není nijak označen.
27/08/2024
Hned za kopcem jsou na hřbitově v obci Pielnia pohřbeni dva příslušníci 2. československé paradesantní brigády, kteří zde padli někdy během podzimu 1944.
25/08/2024
Takový výhled měla 1. rota postupující na pozice. Místo louky tam mělo růst obilné pole, ale ani to jim neposkytovalo dostatečné krytí. Z okolních kopců je měli Sověti jako na dlani.
25/08/2024
Prohlubeň s potokem na okraji lesa, zde čekala Chapyho protitanková četa na zapojení do boje a poskytovala první pomoc raněným kamarádům.
25/08/2024
Někde v těchto místech se Untersturmführer Bartolomei skrýval za terénní nerovností před dotěrným odstřelovačem.
25/08/2024
Dne 10.8.1944 se na frontu u Sanoku dostaly i 1. a 2. rota. Druhá rota pod velením Untersturmführera Gaultiera je na okraji lesa těžce zasažena sovětským dělostřelectvem a donucena k ústupu. Toto místo je na mapě označeno křížkem. První rotě se sice i přes těžké ztráty podaří zaujmout postavení, ale i to se brzy ukáže jako neudržitelné a je donucena ke stažení. Levé křídlo hájí Panzervernichtungstruppe Oberjunkera Chapyho, střed Kasterova četa těžkých zbraní spolu se zbytky 1. a 2. čety, pravé křídlo 3. četa, jíž velí Unterscharführer Carré.
24/08/2024
Řeka Sanoczek. Někde zde se setkali esesmani z 1.a 2. roty s vojáky z Wehrmachtu, které měli vystřídat, zatímco jim nad hlavami přelétaly ruské dělostřelecké granáty a dopadaly na ves Wolica. Předčasné stažení německých vojáků způsobilo následné krveprolití.
22/08/2024
Pohled na ves Pobiedno, která dělala Obersturmführerovi Fenetovi veliké starosti. Zde 10.8.1944 padl první příslušník útočné brigády Sturmmann Gilbert Delattre, v té době dvacetiletý. Celkem má být v okolí této obce pohřbeno 5 francouzských esesmanů, mezi nimi i mladý Paul Jobard z Paříže jemuž je v knize Sturmbrigade Frankreich věnováno několik řádků.
22/08/2024
Pohled z postavení 3. roty 1. praporu útočné brigády Frankreich směrem na sever. Celý kopec je poset obdělávanými zemědělskými plochami nebo pastvinami a po zákopech zde již není ani stopy.
22/08/2024
A nyní se již dostáváme na místo křtu ohněm pro celou útočnou brigádu. Nejdříve na postavení 3. roty Obersturmführera Feneta. Ten zaujal postavení na kopci na vesničkou Pobiedno. Jelikož neměl žádný kontakt se sousedními jednotkami, muselo se částečně jednat o kruhovou obranu, ale hlavní síly roty byly jistě umístěny čelem k nepříteli. Asi tak nějak, jak je zachyceno na mapě.
19/08/2024
Další fotografie z vojenského hřbitova u Katovic.
18/08/2024
První zastávkou na našem polském výletě byl německý vojenský hřbitov v Katovicích. Je to pěkně upravené místo posledního odpočinku pro 35 777 padlých vojáků. Jediným problémem je chybějící počítač pro jmenovité vyhledávání jako je např. v La Cambe. Pokud tedy neznáte přesné místo hrobu, nezbyde vám nic jiného než obejít veškeré náhrobky. Dle našich rešerší leží na tomto hřbitově sedm Francouzů z protitankové čety Henriho Kreise padlých při obraně Radomysle, které však nebylo možné identifikovat a jsou pohřbení jako neznámí vojíni. Jediným Francouzem zapsaným na náhrobním kameni je tak tehdy devatenáctiletý Oberscharführer Claude Grosch z Paříže. Ten podlehl svým zraněním 21. srpna 1944 u sanitní roty 1544 v Debici. Z jeho poměrně vysoké hodnosti a z toho, že nefiguruje mezi veliteli bojových čet, lze odhadnout, že sloužil nejspíše u štábu 1. praporu a s největší pravděpodobností byl zraněn při obraně vsi Poreby. Tito Francouzi jsou jedinými příslušníky z útočné brigády padlými v boji, jejichž tělesné schránky byli náležitě pohřbeny. Jejich sto dvaadvacet kamarádů doposud spočívá někde v neoznačených hromadných hrobech.
16/08/2024
Jak jsme již uvedli minule, tak první půli srpna proběhl výlet na bojiště 1. praporu útočné brigády Frankreich. Celé akci předcházelo studium map a seznamů padlých vojáků přes stránky organizace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e. V. Následně proběhla samotná cesta. Nečekejte žádné zázraky, ono také co tam mohlo po 80 letech zůstat. Ale člověk alespoň získal představu, v jakých podmínkách probíhala válka na Haliči. Nečekaným plusem byl objev údajů o asi čtyřicítce padlých francouzských esesmanech v seznamech výše zmíněné organizace. Ty jsme předali Grégory Bouyssemu, autorovi skvělých encyklopedií o Francouzích zapojených do kolaborace. Tím jsme navázali spolupráci, v níž budeme i v budoucnu pokračovat. V následujících dnech vás tu tedy obeznámíme s celou naší cestou.
12/07/2024
Jen stručná zpráva, že se ani během letních veder neflákáme. Pokračujeme v překladu knihy Divize Wallonie, kde jsme nyní uzavřeli estonské tažení a během měsíce srpna se plánujeme vydat na bojiště 1. praporu útočné brigády Frankreich v Polsku. O vzniklé fotografie se s vámi rádi podělíme.
05/06/2024
Všechny naše knihy se dají koupit i zde, takže kdo je Prahy a nechce se mu platit poštovné, má možnost.
23/05/2024
Dnes jsme dokončili překlad knihy Legie Wallonie. Jak jme již psali, tak se skvěle doplňují s Degrelleho Tažením v Rusku. Určitě se máte na co těšit. Vzhledem k tomu, že tato kniha obsahuje i vylíčení bojů u Čerkas a to poměrně podrobně, nebudeme překládat knihu Sturmbrigade Wallonie a rovnou přejdeme na knihu Divize Wallonie, popisující boje v Estonsku a v Pomořanech. Zároveň se omlouváme za delší nečinnost zde na stránkách, ale jsme plně vytíženi přípravou dalších titulů. Když vše půjde dobře, tak by koncem podzimu mohla vyjít kniha Divize Wiking- V bílém pekle 1941-1943. Tak nám držte palce.
23/05/2024
Překlad knihy Legie Wallonie je dokončen!
27/03/2024
A první knihy jsou na cestě k novým majitelům.
26/03/2024
Knihy jsou na cestě.
25/03/2024
Přinášíme vám ukázku z knihy Zemřít v Berlíně.
Malá skupina francouzských esesmanů vyrazí vpřed. Na ruiny se v té chvíli snese divoká dělostřelecká palba. Sturmmann je i s velitelem zavalen pod hromadou cihel. Ollivierovi v roztrhané uniformě vyčnívá z trosek půl těla a jeho opuchlý obličej připomíná boxera po zápase, pokryt krví a prachem. Muži mu pospíchají pomoci.
„Pozor, hoši, musíte opatrně!“
Ranění jsou ozbrojeni Panzerfausty připravenými ke střelbě a granáty, které mají přivázané za pojistky na provázku. Jsou to opravdové živé bomby a jakýkoli náraz nebo neopatrný pohyb je může i se zachránci vyhodit do vzduchu. Ale muži z hlídky musí bezpodmínečně vyprostit oba raněné z hromady sutě. To se jim nakonec podaří, i když museli odklízet cihlu po cihle a každým okamžikem očekávali, že budou roztrháni výbuchem. Tentokrát je velitel 4. roty definitivně vyřazen z boje. Má rozdrcená obě kolena a zlomený nos. Sturmmann Coulomb má roztrhané nohy a strašně trpí. Jsou odsunuti na obvaziště umístěné v jedné nemocnice. Ollivier bude ihned operován britským lékařem sloužícím v německé armádě, ale už se nemůže postavit na místo v čele svých mužů. Po ztrátě Michela v Neuköllnu a Labourdetta v podzemí metra byl Ollivier posledním velitelem roty z 57. praporu. Pod velením Feneta zůstal již jen Rostaing, velitel 3. roty praporu.
Jako starý voják si Hauptscharführer Rostaing myslí, že ústroj je částí disciplíny. A disciplína… Už nechce bojovat ve špinavém prádle, když i rozbité berlínské obchody stále mají na pultech nějaké zboží. Mezi dvěma přestřelkami vejde do prodejny oděvů a pod svou rozedranou uniformu si obleče pár ponožek a čistou košili s odnímatelným límcem. Do kapsy si strčí náhradní límec a černou kravatu. Poté se vrátí zpět na pozici, nový ruský útok. Nyní
se blíží obrovský tank Josif Stalin. Rostaing a mladý Bretaněc De Lannurien jsou v místnosti v prvním poschodí poblíž výtahové klece. Sledují ulici z oken, která jsou nyní spíše jen otvory s okraji provrtanými střepinami. Pozorují s obavami postupující ohromný stroj, který je stále blíže. Nyní se zdá, jako by svým obřím kanónem očichával zdi domů.
„Na co s těmi Panzerfausty čekají?“ strachuje se De Lannurien.
„Neboj se,“ odpoví Rostaing. „Oni neminou.“
Ve stejný okamžik se ozve výbuch. Protitanková zbraň obrněnec zasáhla. Ale druhá, vystřelená ve stejnou chvíli, těsně mine a hlavice skočí ve stropě přímo nad Roistangem a De Lannurienem. Oba muži jsou zasaženi velkým trámem, který jim spadne prudce na záda. Svalí se na podlahu a jsou ihned zasypáni sutí a omítkou. Muži na ně volají, ale Rostaing nic neslyší. Je omráčený, slepý, hluchý, vyřazený z boje. A mladý de Lannurien na tom není
o moc lépe.
Jejich kamarádi vyhledají Feneta a hlásí mu: „Náš velitel roty byl
zabit.“
„Ale kde je?“ zajímá velitele praporu.
„Pod sutinami. Ani jsme nemohli odtáhnout jeho tělo. Spadlo mu na hlavu celé podlaží.“
Fenet osobně vystoupá do prvního podlaží. Velitel 3. roty není nikde vidět. Je bezpochyby mrtev… Ale Rostaing má tuhý kořínek. Starého rváče ani toto dobrodružství nepřipraví o život. O několik desítek minut později přijde k sobě. Vyhrabe se ze sutin, vytáhne i svého společníka a zjistí, že i on je jen v bezvědomí. Mladý Bretaněc má sice proražené ušní bubínky, ale jinak nic zlomeného. Rostaing tedy může zůstat v čele své roty. Automaticky se opráší a sestupuje po schodišti. O hodinu později se Rostaing zjeví na velitelství praporu, bílý jako duch a lehce mimo.
„Ty nejsi mrtvý!“ vykřikne Fenet.
„Spadl mi strop na hlavu a já jsem omdlel… Ani nevím, jak jsem se
odtamtud dostal.“
Bývalý rotmistr koloniálního vojska se ještě zcela neprobral a mne si
oči, čímž si jen ještě víc rozmazává vrstvu prachu, pokrývající jeho obličej.
„Přišel jsi úplně přesně,“ oznamuje mu Fenet. „Obdržel jsem něco, co tě postaví na nohy.“
A velitel praporu ihned pokračuje: „Byl jsi vyznamenán Železným křížem 1. třídy. Ty a Albert-Brunet, který již zničil svůj čtvrtý tank.“
18/03/2024
Předprodej knihy Zemřít v Berlíně zahájen!
Adresa
Holcova 1767
Pardubice
53002
Internetová stránka
Upozornění
Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Nightingale Press sro zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.
Kontaktujte Společnost
Pošlete zprávu Nightingale Press sro:
Odkazy
Sdílet
