07/02/2021
Sdílíme článek Julia Benka o dvacetiletí existence Nakladatelství Bor, která vyšla v časopise Světlik č. 4/2020.
Kdo nemá kořeny, je ztracený. Dvacet let Nakladatelství Bor
Julius Benko
Každá společnost se pozná podle jedné ze svých nezbytností a tou je kultura. V samotné definici z latiny pocházejícího slova je ukryto ono podstatné, oč je třeba pečovat, co musíme pěstovat a co bez naší starostlivosti zahyne. Neodmyslitelnou součástí kultury je jazyk, ať už v mluvené formě či v podobě písemně zaznamenaných textů. A právě v oblasti písemnictví jsou to různé vyprávěnky, pověsti, zachycené vzpomínky nebo paměti nastřádané mnoha generacemi, které nám dokazují, že pozornost k zachování kultury je upřena správným směrem. O takzvané umělecké literatuře nebo literárněvědných pracích snad ani není potřeba psát. Liberec, a jak je patrno níže nejen ten, má to ohromné štěstí, že tuto důležitou péči o slovesnost má zosobněnu v paní dr. Evě Koudelkové, rodačce z Jiráskova kraje písmáků, která v Liberci před dvaceti lety založila Nakladatelství Bor.
Nakladatelství sice malé, ale do významu přesahující náš region, vzniklo na podzim roku 2000. Své jméno získalo po výrazné stolové hoře, jež dominuje Náchodsku – rodišti Evy Koudelkové. Bor, z dálky viditelný, jakoby symbolicky předznamenával, kam až na své bezmála čtvrtstoletí trvající cestě nakladatelství doputuje. Totiž, že nezanikne, nezapadne, že se nestane jen „obyčejným“ lokálním nakladatelstvím, ale naopak, že postupem času zvětší svůj akční rádius, získá na významu, zkrátka bude vidět a bude pronikat kulturním životem hned několika regionů. Ostatně zřetelně to lze spatřit na nynější oblasti, kterou tematicky nebo autorsky pokrývá a která zahrnuje úctyhodné území mezi Ještědským hřbetem a Orlickými horami.
Historie Nakladatelství Bor se však dost možná začala psát mnohem dříve. Už od dětství byla Eva Koudelková velká čtenářka. V Hronově, kde vyrůstala a kde její rodina měla letité kořeny, na ni zajisté působil Jiráskův odkaz i odkaz předků, tajných evangelíků, mezi nimiž bylo velmi rozšířené písmáctví. Někdejší rozmanitost prostých venkovských lidí, spisujících a hloubavých, je jedním z místních geniů loci, který se nutně musí vepsat do každého, kdo je ochotný přemýšlet o souvislostech. Již v druhé polovině devadesátých let proto začala Eva Koudelková psát a vydávat knihy, které naznačily její další směřování, a ač vydávané jinde, byly v podstatě prvními vlaštovkami pozdějšího Nakladatelství Bor. Za všechny jmenujme alespoň korespondenci Aloise Jiráska a hronovského evangelického kněze Josefa Šáry dokreslující leccos k Jiráskově kronice U nás.
V současné době čítá produkce nakladatelství přes dvě stovky titulů, které vycházejí v sedmi edičních řadách. Edice Jazyky a texty se věnuje lingvistické a literárněvědné problematice, edice Res humanae pojímá tituly s filosofickou tématikou, edice Balbín je určena knihám historiografickým, edice Odkaz obsahuje méně známá díla známých autorů, eventuálně díla autorů zapomenutých, edice Domov je zaměřena na tituly zviditelňující a přibližující svůj region, do edice Sapfó spadají básnické tituly a v edici Současná próza spatřují světlo světa prozaické knihy žijících autorů. Je pochopitelné, že některé knihy by bylo možné zařadit do vícero edičních řad, že tu které začlenění nic o daném díle nevypovídá. Aby však bylo možné si o profilu nakladatelství udělat ten správný úsudek, uveďme několik významných publikací: v první řadě to jsou dvě rozsáhlá díla o duchu hor Čtení o Krakonošovi (2002) a Krakonoš v literatuře (2006), dále je to titul Vlastenec, který nezapadl (2017), připomínající dvojí jubileum věhlasného podkrkonošského písmáka Věnceslava Metelky z Pasek nad Jizerou, kniha vzpomínek liberecké Němky Isy Engelmann Návrat pod zelenou střechu (2004), reprezentativní publikace o historii liberecké textilky Textilana v obrazech a datech (2008), filosofické Eseje o mechanice (2009) Cyrila Höschla, význačná kniha o výrazné české menšině v polském Kladsku, hovořící kladským nářečím češtiny, Čtení o Českém koutku (2011), odborná práce Milana Exnera Afekt, sen a skutečnost v díle F. M. Dostojevského (2013), encyklopedické dílo o osobnostech kultury v Náchodě Zanechali stopu... (2013) nebo soubor lidových vyprávění o Faustovi Jizerských hor Doktor Kittel (2020). V neposlední řadě Nakladatelství Bor vydává rovněž knihy beletristické, ať už autorů spjatých s krajem (např. Ludvík Středa, Bohumil Nuska, Otto Hejnic, Jan Pikous), tak autorů mladých, nezavedených, kteří tak vděčí za svůj umělecký růst a možnost publikování.
I na úzkém výčtu vydaných knih je zřejmé, že nejen ryze české Náchodsko, ale i dříve převážně německé Liberecko a Jablonecko včetně území Jizerských hor, Krkonoš a Orlických hor by nebýt Nakladatelství Bor přišly o velkou část své historie a kulturního dědictví. Když uvážíme, že značný počet vydávaných děl je neziskový, že tak jako ve všech malých nakladatelstvích musí kompletní přípravu knih, běžnou agendu, ale i posuzování rukopisů, zařizování objednávek nebo rozvážení knih do knihkupectví zajišťovat a zvládnout majitel sám, tak je nepochybné, že na místním literárním životě má Eva Koudelková a její nakladatelství podíl skutečně lví. Bez jejího vynaloženého úsilí by pomyslná knihovnička severovýchodních Čech byla neutěšeně prázdná. Popřejme tedy Nakladatelství Bor i paní Evě Koudelkové do dalších let hodně sil, zajímavá inspirativní témata a spoustu potěšených čtenářů. Čtenářů, kteří hledají své kořeny, anebo se jen tak toulají krajinou na stránkách vonících po tiskařské černi.
(Světlik; rubrika oSVĚTa)
