25/04/2024
Trochu jiný pohled na naši společnost:
Pohádka o malém Podhorském království
Bylo nebylo jedno malé Podhorské království. Vládla mu královna Kažimíra a vládla sebevědomě a neuvážlivě. Nešetřila penězi svých poddaných, utrácela je ve velkolepém stylu a bohatě jimi obdarovávala svoje oblíbence, pochlebovače a spřízněné duše. Stavěla krásné hodovní síně pro pořádání opulentních hostin, libovala si ve stavbě zdobných nádvoří. Za tyto své rozmary platila opravdu královsky. Královsky z královské kasy.
Zatímco Kažimíra žila svůj rozhazovačný život, situace v Podhorském království se měnila. Byly zanedbané studny s pitnou vodou, cesty se pomalu nedaly použít ani na koních, mosty se bořily a lidé museli překonávat vodní toky přes brody. Stoky se ucpávaly, na jejich vyčistění a opravy už v královské kase zbývaly pouze drobné. Na hradě zatím vládla veselá a sebevědomá nálada. Podhorské království se pomalu začalo měnit na Půlnoční království.
Královna Kažimíra měla dva oblíbené rádce. Selka Hildegarda byla vždy upravena, nalíčena, oblékajíce se do zdobných šatů, s perfektním účesem, ale neměla moc ráda lidi. Pomlouvala lidi a neváhala lhát, jen aby dosáhla svého. Shromažďovala majetek a stejně jako královna měla nade vše ráda peníze, se kterými se po večerech mazlila. Druhý rádce byl koželuh Blekota. To byl v podstatě dobrotivý člověk, měl ale jednu vadu. Kažimíra pro něj byla skoro jako Bůh. Dělal do puntíku vše, co mu řekla. Ale jak měl něco sám vymyslet, tak byl nerozhodný a okamžitě hledal rady u Kažimíry.
Kažimíře takoví nerozhodní a ovladatelní rádci vyhovovali. Sama se považovala za krásnou a dokonalou panovnici a záměrně se obklopovala těmi, kteří jí podlézali a v její samolibosti utvrzovali. Kažimíře se to líbilo, Hildegardě a Blekotovi zase bylo dobře v jejím stínu. Všichni se hřáli na výsluní a dál rozhazovali peníze království. S tím to díky neschopnosti a chamtivosti královny a rádců šlo čím dál tím víc z kopce do temnoty Půlnočního království.
Obyvatelé království byli více a více nespokojeni a na královských shromážděních se ptali, proč peníze z královské pokladny mizí bezúčelně na marnivé věci. Dožadovali se vysvětlení, plánů a chtěli vědět, jaká je čeká budoucnost.
Místo vysvětlení byli ale tito obyvatelé uvrženi v nemilost. Jestli totiž Kažimíra něco nesnášela, bylo to poukazování na její nedostatky. Bystří občané začali zažívat těžké časy, a to nejen od královny, nýbrž i od Hafana.
Hafan byl bývalý lapka. Toho královna a rádcové využívali vždy, když potřebovali posílit svou pozici a poddaným připomenout, že vládne ta správná královna. Hafan za Kažimíru dělal špinavou práci. Pomluvy, urážení, vyhrožování starým lidem, neúcta k lidem. To byly hlavní Hafanovy rysy. Ale i Hafan, přes svou temnou minulost, chtěl být brán jako úctyhodný občan. Chtěl se taky vyhřívat, jako rádcové, ve světle své královny. Chtěl se jí zalíbit, ukázat, jak je užitečný. A tak po všech lidech, na které Kažimíra namířila svou nelibost, nemilosrdně štěkal, myslíce, že to je ta správná cesta k získání uznání a obdivu od jiných lidí. Kažimíra si mnula ruce, jak jí její úzká skupinka oblíbenců poslouchá.
I přes všechno to pochlebování od jejích nejbližších ale tížilo Kažimíru pár věcí. Nejvíce jí v žaludku leželi právě ti poddaní s otázkami. Lidé zvídaví, svobodomyslní, inteligentní a lidé s rozhledem. Ti dokázali prokouknout temnou stránku osobnosti Kažimíry a uvědomovali si, že duch Půlnočního království vede jen k postupnému úpadku království, lidských vztahů a že rozhazovačnost přinese poddaným jen bídu.
Po letech Kažimíra povýšila do Velkého království, kde se stala dvorní dámou na dvoře velkovévody Jindřicha Vykuleného. Přestala mít čas na malé Podhorské království, které se jí nyní zdálo malé a bezvýznamné. V Podhorském království zanechala jen své dva bezradné rádce. Hildegarda raději ani na hrad nechodila, aby nemusela pracovat a řešit problémy, které Kažimíra zanechala. Blekota se snažil udržet chod malého Podhorského království, ale zvládal jen jednoduché věci. Nejaktivnější byl bývalý lapka Hafan, který se naprosto sžil se svou rolí a dál rozvracel království svým neomaleným chováním. Království zatím chřadlo a chřadlo.
Obyvatelé Podhorského království sledovali, co se na hradě děje. S rostoucí nechutí přihlíželi tomu, jak se jejich malé království propadá do bezvládí a smutku. A tak když se čas naplnil, svobodomyslní odstranili z královského hradu Kažimíru a jmenovali novým vládcem krále Miroslava.
Miroslav okamžitě propustil neschopné a líné rádce, Hafana odkázal do patřičných mezí, opět povolil zpěv a nechal Kažimíru, ať realizuje svoje temné kejkle na dvoře velkovévody Vykuleného. Nový král přivedl na hrad nové rádce. Rádce, kteří hleděli více na blaho svých sousedů než na množství zlata v jejich kapsách. Noví rádci věděli, že když se budou mít dobře sousedi, tak se i jim povede dobře. Lidé se po dlouhé době na sebe začali usmívat, začali zpívat a společně všichni přemýšleli, jak krásné Podhorské království pozvednout, zkrášlit a udělat v něm život lidem příjemný. Především však nechali občanům svobodu a volnost; ty jsou odjakživa hybnou silou dobra a pokroku.
Zlo se ale nikdy jednoduše nevzdává. Ješitná a zhrzená Kažimíra s neméně zhrzenými rádci a Hafanem, nemajíce svoji původní moc, ještě dlouho šířili pomluvy a lži. A to i ve Velkém království. Znepříjemňovali život králi Miroslavovi a všem lidem na jejich cestě k lepšímu životu, kde nebudou pomluvy, lži a intriky a kde lidé budou se ctí a čestně budovat Zemi krále Miroslava, tak, jak jsme to viděli v pohádce Pyšná princezna
Jak už to ale v pohádkách bývá, nakonec dobro zvítězilo nad zlem, zazvonil zvonec a pohádky byl konec.
Jakákoli podobnost s reálnými postavami a ději je čistě náhodná.
