28/10/2024
Jak vypadal 28. října 1918 první den nové republiky? 🇨🇿 To ukazuje kolorovaná fotografie z knihy www.prvnirepublikavbarve.cz O tom, že se nezadržitelně blíží konec monarchie, měli na konci října roku 1918 jasno politici, exiloví i ti domácí. Tušilo to i prosté obyvatelstvo mocnářství? Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohl tento den výrazně zapsat do naší historie! 👇
Jak vypadal 28. října 1918 první den nové republiky? 🇨🇿 To ukazuje kolorovaná fotografie z knihy www.prvnirepublikavbarve.cz O tom, že se nezadržitelně blíží konec monarchie, měli na konci října roku 1918 jasno politici, exiloví i ti domácí. Tušilo to i prosté obyvatelstvo mocnářství? Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohl tento den výrazně zapsat do naší historie! 👇
Mělo to být běžné pondělní podzimní ráno, další z pracovních dnů světové války. Většinou ho pamětníci popisují jako chladné, mlhavé až zachmuřené, s pachem podzimního listí. Lidská paměť však není spolehlivá: o několik málo roků později už se klidně mohlo jednat o krásný podzimní slunečný den…
Když se 28. října kolem půl jedenácté v Praze na Václavském náměstí na okně redakce listu Národní politika objevil plakát se slovem Příměří, malý hlouček nejdřív nevěřícně koukal. Co to znamená? Brzy někdo z redakce ručně připsal: Podrobné zprávy vyvěsíme za chvíli.
Následně byl vylepen text nóty hraběte Andrássyho, rakousko-uherského ministra zahraničních věcí, kterou poslal americkému prezidentu Wilsonovi předchozího dne. Rakousko-Uhersko přijalo podmínky příměří požadované Spojenými státy a výslovně uvedlo, že vláda přiznává jmenovitě Čechoslovákům a Jihoslovanům právo rozhodnout o svém dalším osudu. Nótou vlastně monarchie vyjadřovala ochotu uzavřít separátní mír a přetvořit říši ve volný svazek národních států.
Zpráva se po Praze rozlétla doslova rychlostí blesku a další vývoj již nebylo možné zastavit. Pražané si slovo Příměří i nótu vysvětlili po svém – jako okamžitou kapitulaci a rozpad monarchie! „Jsme svobodní,“ vykřikl kdosi. Nadšení sílilo, lidí přibývalo a zanedlouho byla na Václavském náměstí hlava na hlavě. Na soše svatého Václava zavlála červenobílá vlajka, rakousko-uherské prapory mizely, symboly monarchie byly strhávány a německé nápisy či reklamy zamazávány.
Tramvaje přestaly jezdit, mnohé obchody stáhly rolety s informací, že se tak děje za účelem převratu. Jiní obchodníci naopak pohotově zareagovali a začali prodávat stužky v národních barvách i špendlíky k jejich připnutí. Nadšený dav se spontánně vydal na Staroměstské náměstí a pak se opět vrátil k soše sv. Václava. Některé pražské továrny zastavily práci a proudy dělníků se z nich valily jediným směrem – do centra.
Aby se prozatím pokojné shromáždění dosahující masových rozměrů nezvrhlo v řádění, rabování či anarchistické výtržnosti, představitelé Národního výboru do ulic k zajištění klidu narychlo svolali sokolské hlídky, krojované dechovky či vojenské kapely. Lidé tak od srdce zpívali dosud zakázané písně, spontánně jásali, radostně se objímali a plakali štěstím. Vše připomínalo lidovou sbratřovací veselici.
Nemohli zůstat mimo centrum dění, a tak dorazili odpoledne na Václavské náměstí i politici Národního výboru. Legalizovali své pozice, hovořili o samostatném státu a mezitím dolaďovali dokument, který předchozí noci v předtuše velkých změn, když dostal z Vídně důvěryhodnou zprávu o blížící se kapitulaci, stylizoval Alois Rašín. Zákon, hovořící o zrodu samostatného československého státu, pak byl ve večerních hodinách vyhlášen v pražském Obecním domě...