30/03/2024
Čáslav/Jeruzalém - V těchto dnech prožíváme Velikonoce a mnohdy si už ani neuvědomujeme jejich historii, která začala v Jeruzalémě na území dnešního Izraele a Palestiny. A nejen proto jsem navštívil místa, kde se Ježíšův velikonoční příběh zhruba před dvěma tisíciletími odehrál, a na kterých si připomínáme Ježíšovo ukřižování a vše, co mu předcházelo.
Na začátku byl „chlapík“, který se pohyboval na územích dnešního Izraele a Palestiny. Jmenoval se Ježíš Kristus. Křesťané věří v jeho božský původ a zázračné okolnosti jeho narození a úmrtí. Já se budu držet hlediska historického. V každém případě ovlivňoval a ovlivňuje životy lidí a celých národů dodnes.
Ježíš žil v Galileji s otcem Josefem a matkou Marií. Ve třiceti letech se stal putujícím kazatelem. A to byl začátek jeho konce. Ve svých kázáních totiž upozorňoval na nešvary, náboženské konvence a nespravedlivé zákony. A tím se samozřejmě stal „trnem v oku“ tehdejším mocným. Strach z jeho názorů a vlivu na masy měli nejen židovští představitelé, ale také Římané, kteří v té době ovládali tato území.
A také mu to, dnes by se řeklo preventivně, spočítali. Začátkem konce byl příjezd Ježíše do Jeruzaléma. Přestože ho lidé vítali slavnostně a provolávali mu slávu, za několik dní se situace obrátila. Mocní využili slabosti jednoho z učedníků, Jidáše Iškariotského, který zradil pro peníze. A příběh pokračoval zatčením, odsouzením a popravou, krutou i na tehdější dobu. Tady nastal konec pozemské pouti Ježíše. Ne však pro křesťany. Ti věří v zmrtvýchstání a nanebevzetí.
Potvrzuji, že na místech, kde se tyto události odehrály, člověk zažívá zvláštní pocity. U některých návštěvníků může dokoce propuknout tzv. „ Jeruzalémský syndrom“. To je psychický stav, při kterém se přenesou do minulosti a na každém kroku jim ožívají před očima příběhy ze Starého i Nového zákona. Vžívají se do některé z biblických postav, nejčastěji do Ježíše. Tohoto syndromu dokonce využívají místní podnikatelé a půjčují kříže a osly, dotyční pak kříž nesou až na místo ukřižování - Golgotu, nebo jezdí po městě na oslíku v domnění, že jsou Ježíš.
Přestože fotografie nedokáží dokonale přenést atmosféru, nafotil jsem významná místa Svatého města. Getsemanskou zahradu, kde se u kamene modlil Ježíš tu noc, kdy byl zatčen. Horu Sion – místo poslední večeře Páně, zesnutí a nanebevstoupení Panny Marie i posledního odpočinku krále Davida. Chrám Božího hrobu, který stojí na místě ukřižování, pohřbu a zmrtvýchvstání Ježíše a je posledním zastavením křížové cesty na Golgotě. Chrámovou horu, která je nejposvátnějším místem judaismu a třetím nejposvátnějším místem islámu. Kámen posledního pomazání Ježíše Krista v Chrámu Božího hrobu. Kostel hrobu Panny Marie v Getsemanské zahradě. Křížovou cestu, která se dnes nachází v muslimské čtvrti a ve dne se mění v suk, tedy tržiště. Olivovou horu, od které má přijít mesiáš a vzkřísit mrtvé. Zeď nářků, správně nazývanou Západní zeď, která je pozůstatkem vnějších hradeb původního chrámu. Ruský pravoslavný Kostel Marie Magdaleny a Kostel všech národů v Getsemanské zahradě. A mnoho dalšího.
Příběh, který se odehrál před dvěma tisíciletími má mnoho paralel s dneškem. Člověk, který se obětoval pro lidstvo, by ze stavu dnešního světa asi nejásal. Na druho stranu by měl radost z dopadu svého učení. Slavit Velikonoce je důležité, ale důležitější je v každodenním životě
prosazovat myšlenky, kvůli kterým zemřel - neubližovat, konat dobro, žít v souladu s přírodou. Ten „chlapík“, který ovlivnil dějiny světa se jmenuje Ježíš Kristus Nazaretský.
Video: https://www.youtube.com/watch?v=SCuM5reco1I https://www.youtube.com/watch?v=N9L3ExhRcXA https://www.youtube.com/watch?v=GXsvYb1dl-s
